Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Příjmy, které nejsou předmětem daně

10.7.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.4 Příjmy, které nejsou předmětem daně

Jaroslava Pfeilerová

§ 6 odst. 7 ZDP stanoví, které příjmy se nepovažují za příjmy ze závislé činnosti a nejsou předmětem daně z příjmů fyzických osob (další příjmy, které nejsou předmětem daně, jsou uvedeny v § 3 odst. 4 ZDP). Jde o:

a) Cestovní náhrady

Za příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti do výše stanovené nebo umožněné zvláštním právním předpisem, tj. zákoníkem práce, pro zaměstnance zaměstnavatele v nepodnikatelské sféře, který je uveden v § 109 odst. 3 ZP (např. stát, územní samosprávní celek, příspěvková organizace).

Podnikatelská sféra

Podle zákoníku práce není výše cestovních náhrad pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry (§ 156 a násl. ZPlimitována horní hranicí, jsou stanoveny pouze minimální limity. Zaměstnavatel může tedy poskytnout i jiné a vyšší náhrady, než stanoví zákoník práce.

Nepodnikatelská sféra

Zaměstnavatel v nepodnikatelské sféře může poskytovat cestovní náhrady pouze v rozsahu stanoveném zákoníkem práce (nelze poskytovat vyšší náhrady).

Daňová uznatelnost

Daňové posouzení:

  • Na straně zaměstnance: Cestovní náhrady do limitu stanoveného pro zaměstnance v nepodnikatelské sféře nejsou pro zaměstnance předmětem daně ze závislé činnosti. Poskytne-li zaměstnavatel náhrady cestovních výdajů vyšší, jedná se na straně zaměstnance o zdanitelný příjem podle § 6 odst. 1 ZDP, který současně vstupuje do vyměřovacího základu pro odvod zákonného pojistného.

  • Na straně zaměstnavatele: V souladu s ust. § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP jsou poskytnuté cestovní náhrady daňově účinným nákladem. Pro zaměstnavatele v podnikatelské sféře platí, že mohou daňově uplatnit i náhrady nad rámec zákoníku práce.

Daňové výdaje zaměstnavatele

ZDP v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou:

Výdaje na provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu [§ 78 odst. 1 písm. c) ZP], maximálně však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin.

Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny.

Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu (§ 88 odst. 4 ZP), bude delší než 11 hodin.

Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle § 176 odst. 1 písm. a) ZP.

Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Vzhledem ke skutečnosti, že zákoník práce nestanoví horní hranici stravného pro zaměstnance zaměstnavatele z podnikatelské sféry, z hlediska daně z příjmů se vychází z úpravy stanovené pro zaměstnance zaměstnavatele v nepodnikatelské sféře. Daňovým výdajem zaměstnavatele je příspěvek na stravování ve výši 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) ZDP při trvání pracovní cesty 5 až 12 hodin. To znamená 70 % stravného stanoveného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací. Poskytne-li zaměstnavatel stravné vyšší, bude se na jeho straně jednat o nedaňový výdaj.

Příklad

Příklad

Podnikatel vyslal zaměstnance na zahraniční pracovní cestu a vyplatil mu zahraniční stravné podle vyhlášky MF ve výši 1,5násobku základní sazby zahraničního stravného a dále pak 40 % z této částky jako kapesné. Jaká výše zahraničního stravného a kapesného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Na straně zaměstnance v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) ZDP předmětem daně nebude zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného vyhláškou Ministerstva financí pro danou zahraniční cestu podle § 179 ZP a kapesné ve výši 40 % z této základní sazby zahraničního stravného. Nadlimitní částka stravného a kapesného (0,5násobek stanovené výše) bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 ZDP.

Příklad

Příklad:

Podnikatel má stanovenou pracovní dobu od 8:00 do 16,30 hod. Tento podnikatel vyslal v 9,00 hod. na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 4 hodiny. Jaká výše stravného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Zaměstnanec nemá na stravné nárok, protože tato cesta byla kratší než 5 hodin. Zaměstnavatel však může zaměstnanci poskytnout dobrovolné plnění a vyplatit mu stravné do limitu stanoveného pro pracovní cesty od 5 do 12 hodin. Vzhledem k tomu, že tato možnost je obsažena v hlavě třetí zákoníku práce, jedná se o plnění, které není předmětem daně ze závislé činnosti a zaměstnavatel může poskytnutou náhradu daňově uplatnit.

Příklad

Příklad:

Paní Nováková se obvykle stravovala v dietní jídelně, která vydávala obědy v době od 11,00 hod. do 13,00 hod. Dne 5. 5. zaměstnavatel vyslal paní Novákovou na pracovní cestu v době od 10,30 hod. do 11,30 hod. I když paní Novákové nárok na stravné nevznikl (pracovní cesta trvala méně než 5 hodin), rozhodl se zaměstnavatel zohlednit skutečnost, že pracovnici znemožnil stravovat se obvyklým způsobem a poskytl jí dobrovolné stravné ve výši 50 Kč.

b) Osobní ochranné pracovní prostředky

Za příjmy ze závislé činnosti se podle § 6 odst. 7 písm. b) ZDP nepovažují a předmětem daně nejsou hodnota:

  • osobních ochranných pracovních prostředků včetně nákladů na jejich udržování,

  • pracovních oděvů a obuvi,

  • mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a

  • ochranných nápojů,

  • pracovního oblečení, určeného zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání, včetně příspěvků na jeho udržování

poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, jakož i hodnota poskytovaných stejnokrojů včetně příspěvků na jejich udržování.

Povinnosti zaměstnavatele

Zaměstnavatel je v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci povinen poskytnout zaměstnanci mimo jiné i pracovní oděvy a obuv a ochranné nápoje. Poskytnutí těchto pracovních prostředků a ochranných nápojů není na straně zaměstnance předmětem daně. Obdobně se postupuje i v případě pitné vody, a to bez ohledu, jakou formou je zaměstnancům poskytována (vodovod, lahve, barely). Na straně zaměstnavatele jsou výdaje spojené s pořízením ochranných nápojů a pitné vody výdaji daňovými.

Stejnokroje

Za příjem ze závislé činnosti a z funkčních požitků se nepovažuje a předmětem daně není hodnota pracovního oblečení a pracovní obuvi, určených zaměstnavatelem pro výkon zaměstnání. Ve smyslu tohoto ustanovení je za pracovní oblečení považováno tzv. jednotné pracovní oblečení (stejnokroje), poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnancům (např. prodejních organizací, poskytovatelů služeb pohostinských, ubytovacích zařízení apod.), pokud plní zejména reklamní, propagační a organizační účely. Předpokladem je, že zaměstnavatel ve vnitřním předpise nebo smluvní strany v kolektivní smlouvě stanoví povinnost zaměstnanců používat pracovní oblečení pouze při výkonu zaměstnání a vymezí charakter a podobu jednotného pracovního oblečení a všech jeho součástí. Zaměstnavatel musí ale také zajistit, aby jednotné pracovní oblečení bylo trvale a viditelně označeno identifikačními znaky zaměstnavatele, čímž se rozumí např. obchodní jméno, ochranná

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: