Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Příběhy k zamyšlení - Vzácné umění mlčet

10.7.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2017.15.02
Příběhy k zamyšlení – Vzácné umění mlčet

Ing. Pavel Náhlovský

Americký prezident Theodore Roosevelt vášnivě miloval lov a lovecké sporty. Když se doslechl, že proslavený britský lovec přijel do Spojených států, pozval ho do Bílého domu. Po dvou hodinách soukromého, ničím nerušeného rozhovoru Angličan vyšel z prezidentovy pracovny a vypadal poněkud omámeně.

„Co jste prezidentovi řekl?” zeptal se ho jeden reportér.

„Řekl jsem mu, jak se jmenuji,” řekl unavený návštěvník. „Pak už mluvil jen pan prezident.”

(Antony de Mello, SJ: Modlitba žáby)

Mluvíme příliš, nasloucháme málo a mlčíme ještě méně

  • K manažerům a lídrům v řídících pozicích lidé tradičně projevují úctu. V tom je ukryto určité riziko. Úcta druhých lidí činí člověka nezdravě sebevědomým. A to pak vede k takovým situacím, jakou v příběhu předvedl pan prezident. Místo aby kladl otázky a dozvěděl se něco nového, naslouchal jen sám sobě.

  • Pozvat někoho a pak jen sám mluvit, to je poněkud krátkozraké, ale stává se to nejen prezidentům. Čím víc člověk mluví, tím méně se toho dozví, slyší jen svoje slova a nic víc. Je stále více odtržen od reality.

  • Učíme se lépe naslouchat, ale zapomínáme na to, že předpokladem dobrého naslouchání je umění umlčet sám sebe. Mlčení

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: