V zahradě jednoho blázince jsem potkal mladíka s tváří bledou, půvabnou a plnou údivu. Usedl jsem k němu na lavici a zeptal se ho: "Proč jste tady?"
Pohlédl na mne překvapeně a odpověděl: "Je to nevhodná otázka, leč odpovím vám. Otec by ze mne chtěl udělat vlastní kopii, o totéž usiluje i strýc. Matka by mne chtěla mít k obrazu svého osvíceného otce. Sestra se mi snaží postavit před oči svého muže námořníka jako dokonalý vzor k následování. Bratr si myslí, že bych mohl být jako on, výborný atlet. Rovněž moji učitelé, doktor filozofie, učitel hudby i logik, ti všichni byli stejně rozhodnuti a každý by ze mne chtěl mít pouze obraz vlastní tváře v zrcadle. Proto jsem přišel na toto místo. Připadá mi to tady rozumnější. Aspoň mohu být sám sebou."