2.6
Přehled hlavních práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů v pracovněprávních vztazích
JUDr. Vladimír Treybal
Nedostatečná znalost práv a povinností stran zúčastněných na pracovněprávních vztazích, tedy zaměstnanců na jedné straně a zaměstnavatelů na straně druhé, vede v praxi ke sporům nebo – v horším případě – k jednáním v rozporu se zákonem. Pokud k tomu nemá docházet, je nutno mít přehled alespoň o základních předpisech upravujících práva a povinnosti v pracovněprávních vztazích. Těmi jsou především:
- zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP”),
- zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále jen „ZZ”),
- vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon o zaměstnanosti,
- nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci,
- nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen „NOZ”) v případech, kdy konkrétní otázku zákoník práce neupravuje.
Všechny předpisy je nutno používat v platném znění; v této souvislosti upozorňujeme zejména na novelu zákona o zaměstnanosti (zákon č. 136/2014 Sb.), která vstoupila v účinnost dnem 1. ledna 2015 a novelu zákoníku práce účinnou od 1. října 2015 (zákon č. 205/2015 Sb.).
Tato novela přinesla změny zvláště do oblasti náhrady škody – nově majetkové a nemajetkové újmy (část jedenáctá ZP), která se týká i náhrad v oblasti jiné než fyzické škody. I když pojem „nemajetková újma” není ani v ZP, ani v občanském zákoníku vysvětlen, jde zřejmě převážně o újmu na zdraví, např. v důsledku pracovního úrazu. O tom svědčí i skutečnost, že v uvedené novele ZP je stať týkající se pracovních úrazů a nemocí z povolání nově zapracována do části týkající se náhrady škody, zatímco do 1. 10. 2015 byla obsažena v přechodných ustanoveních.
Práva a povinností v této oblasti jsou v dalším textu uvedena v samostatné stati. Protože zaměstnanců i zaměstnavatelů se nejčastěji dotýká úprava odpovědnosti za schodek na hodnotách svěřených zaměstnanci k vyúčtování a za ztrátu svěřených věcí, tedy tzv. „kvalifikované hmotné odpovědnosti,” je jí věnováno nejvíce pozornosti. Tento pojem není sice v souladu s oficiální terminologií zákoníku práce, avšak je to termín po léta používaný a vžitý zejména v obchodě a veřejném stravování. Pro pořádek uvádíme též oficiální znění tak, jak je obsaženo v novele zákoníku práce (§ 252 odst. 1 ZP) – „dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování” a pro tento poněkud složitý název se v dalších ustanoveních ZP používá tzv. legislativní zkratka „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty”.
Nová úprava tohoto institutu, obsažená v § 252 až 264 ZP, nepřinesla mnoho věcných změn, ale převážně zpřesňující a formulační úpravy, kterým je však nutno věnovat pozornost. Zachovává zejména důležitou zásadu, na jejímž základě nenese důkazní břemeno žalobce, kterým je v případě vymáhání úhrady takto vzniklého schodku zaměstnavatel, ale žalovaný, kterým je zaměstnanec.
Povinnosti zaměstnavatele týkající se náhrady škody vzniklé zaměstnanci pracovním úrazem nebo nemocí z povolání upravují ustanovení § 269 až § 271u ZP a jsou uvedeny v závěru této části.
K usnadnění orientace ve výše uvedených předpisech uvádíme odkazy na jednotlivá ustanovení právních předpisů, která upravují práva a povinnosti obou stran v konkrétní problematice, a to před vznikem pracovněprávního vztahu, po jeho vzniku, v jeho průběhu a při jeho zániku. Pokud si tedy jedna nebo druhá strana nebude jista konkrétním právem nebo povinností v kterékoli fázi pracovněprávního vztahu, nalezne dále pro řešení svého problému odkaz na odpovídající ustanovení (paragraf). Přitom je důležitá znalost alespoň základních pojmů používaných v pracovněprávních vztazích, a to:
Zaměstnanec je fyzická osoba, která se zaváže k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu (§ 6 ZP).
Zaměstnavatel je osoba (fyzická nebo právnická), pro kterou se zaměstnanec zavázal k výkonu závislé práce (§ 7 ZP).
Závislá práce je práce vykonávaná zaměstnancem výlučně v základním pracovněprávním vztahu, tedy ve vztahu podřízenosti k zaměstnavateli a jeho jménem, na jeho pracovišti (není-li dohodnuto jiné místo), na jeho odpovědnost a náklady, a to za odměnu (§ 2 ZP).
Základním pracovněprávním vztahem je pracovní poměr a dohoda o práci konané mimo pracovní poměr, tj. dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce (§ 3 ZP).
!
Zdůrazňujeme, že nejde o zcela vyčerpávající výčet všech práv a povinností a upozorňujeme, že dále uváděná práva a povinnosti v jednotlivých sloupcích vedle sebe nemusí mít vzájemnou návaznost.
NahoruPřed vznikem pracovněprávního vztahu
Zaměstnavatel
Při získávání zaměstnanců
Před započetím práce
Zaměstnanec
Při hledání zaměstnání
Před započetím práce
NahoruPři vzniku pracovněprávního vztahu
Zaměstnavatel
Ještě před vznikem pracovněprávního vztahu
NahoruPři uzavření pracovněprávního vztahu
Zaměstnanec
Před uzavřením vztahu
Při uzavření vztahu
NahoruZa trvání pracovněprávního vztahu
Zaměstnavatel
Při řízení, kontrole a úpravy práv zaměstnanců
Při odměňování zaměstnanců
Při náhradě majetkové a nemajetkové újmy (škody)