5.3.3.1 Pravděpodobný výdělek
Ing. Růžena Klímová
Jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracuje alespoň 21
dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Pravděpodobný výdělek (§ 355 ZP) můžeme stanovit několika
způsoby:
-
z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku
rozhodného období,
-
z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl (přitom se
přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu
zaměstnance),
-
z hrubé mzdy nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou
práci nebo práci stejné hodnoty.
Vzhledem k tomu, že zákoník práce uvádí 3 možné způsoby výpočtu
průměrného výdělku, měl by každý zaměstnavatel stanovit postup jako výběr z
možných variant, a ten pak používat při výpočtu pravděpodobného výdělku u
všech zaměstnanců. Tímto způsobem se vyvaruje případným sporům se
zaměstnanci.
Pro účely odpracovaných dnů se do odpracovaných dnů
započtou i dny svátků připadající na pracovní dny zaměstnance, kdy zaměstnanec
do zaměstnání nešel a za které zaměstnavatel poskytuje poměrnou část měsíční
mzdy (zaměstnavatel tak stanovil ve vnitřním předpisu) nebo poměrnou část
platu. V praxi se lze častěji setkat se zaměstnavateli, kteří při odměňování
měsíční mzdou poskytují za svátek připadající na jinak obvyklý pracovní den
náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku (tento postup je přímo uveden v
zákoníku práce). V takovém případě se den svátku považuje za neodpracovaný
den.
Při výpočtu pravděpodobného výdělku – z hrubé mzdy, které by
zaměstnanec zřejmě dosáhl – se jako nejjednodušší postup nabízí použití
stanovené měsíční mzdy nebo v případě sjednané mzdy výše sjednané měsíční mzdy,
kterou dělíme průměrným počtem týdnů v měsíci a stanovenou (sjednanou) týdenní
pracovní dobou.
Příklad 1: Zaměstnanec má sjednanou měsíční mzdu ve výši 17 500 Kč a
stanovenou týdenní pracovní dobu v rozsahu 40 hodin.
Hodinový pravděpodobný výdělek:
= 17 500 : 4,348 : 40 = 100,62 Kč/hod.,
kde 4,348 je průměrný počet týdnů v měsíci, 40 je týdenní
pracovní doba.
Při výpočtu pravděpodobného výdělku – z hrubé mzdy zaměstnanců
vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty – se jako optimální
jeví aritmetický průměr ze skutečných hodinových výdělků dosažených alespoň
třemi zaměstnanci vykonávajícími stejnou nebo obdobnou práci v rozhodném
období.
Příklad 2: Zaměstnanec Jiří pracuje jako řidič osobního vozu. V
rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí, dosáhli 3 jiní
řidiči těchto skutečných průměrných hodinových výdělků: