5.2.1.4 Ostatní pravidelně poskytované složky platu
JUDr. Eva Rothová
Nahoru Příplatek za vedení
Příplatek za vedení (§ 124
ZP) je nárokovou složkou platu, kterou se oceňuje náročnost řídící
práce vedoucích zaměstnanců. Vedoucími zaměstnanci se podle § 11 ZP rozumějí zaměstnanci, kteří jsou
na jednotlivých stupních řízení zaměstnavatele oprávněni stanovit a ukládat
podřízeným zaměstnancům pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jejich
práci a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Podle citovaného ustanovení je
vedoucím zaměstnancem rovněž vedoucí organizační složky státu. Ačkoliv to
zákoník práce přímo nestanoví, jako na vedoucí zaměstnance je třeba ve smyslu
definice vedoucích zaměstnanců pohlížet i na vedoucí zaměstnance organizačních
složek územních samosprávných celků.
Zaměstnanec, který řídí ostatní zaměstnance pouze metodicky, není
vedoucím zaměstnancem ve smyslu § 11 zákoníku práce, není povinen plnit
zvláštní povinnosti uložené vedoucím zaměstnancům v § 302 a nemá právo na příplatek za
vedení.
Příplatek za vedení je diferencován podle stupně řízení a podle
náročnosti řízené práce. Spodní a horní hranice příplatku je pro jednotlivé
stupně řízení stanovena procentem z nejvyššího platového tarifu v platové
třídě, do které je vedoucí zaměstnanec zařazen. Tato konstrukce umožňuje
udržení stálého poměru příplatku za vedení k platovému tarifu (zachování jeho
reálné hodnoty) a zároveň zohledňuje náročnost (složitost, odpovědnost a
namáhavost) prací, které vedoucí zaměstnanec řídí (čím náročnější práce, tím
vyšší platová třída a platový tarif, z něhož se odvozuje příplatek za vedení).
Konkrétní výši příplatku v rámci rozpětí určí zaměstnanci zaměstnavatel podle
náročnosti řídící práce.
Základním kritériem, podle kterého jsou v § 124 odst. 3 rozlišeny
jednotlivé stupně řízení, je, zda vedoucí zaměstnanec řídí pouze další (řadové)
zaměstnance (nejnižší stupeň řízení), nebo zda řídí další vedoucí zaměstnance
na nižších stupních řízení. Vyšší odpovědnost vedoucích zaměstnanců, kteří jsou
statutárními orgány (vedoucími organizační složky státu nebo územního
samosprávného celku), je zohledněna tím, že tito vedoucí zaměstnanci jsou pro
účely příplatku za vedení zařazeni do stejného stupně řízení jako vedoucí
zaměstnanci, kterým je v řídící hierarchii podřízen o jeden řídící stupeň
více.
Příplatek za vedení při zastupování vedoucího
zaměstnance
Příplatek za vedení přísluší také zaměstnanci, který zastupuje
vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení. Výše příplatku je v tomto
případě odlišná při trvalém zastupování vedoucího zaměstnance a při jeho
dočasném (časově omezeném) zastupování (zastupování ad hoc).
O trvalé zastupování vedoucího zaměstnance se jedná v
případě, kdy zvláštní právní předpis nebo organizační předpis u zaměstnavatele
zřizuje k určité vedoucí funkci institut trvalého zastupování. V zastupování
vedoucího zaměstnance pak přímo spočívá výkon práce (zaměstnanec při tomto
zastupování nevykonává práce plynoucí ze zastupování vedoucího zaměstnance
vedle práce, popř. místo práce, kterou běžně koná). Příplatek za vedení
přísluší v tomto případě zastupujícímu zaměstnanci trvale, a to v rámci rozpětí
stanoveného pro nejbližší nižší stupeň řízení, než který přísluší zastupovanému
vedoucímu zaměstnanci. Platná úprava neumožňuje poskytovat příplatek za vedení
zaměstnanci, který by trvale zastupoval vedoucího zaměstnance na prvním
(nejnižším) stupni řízení.
O dočasné zastupování se jedná:
-
jestliže zastupovaný vedoucí zaměstnanec po určitou dobu
nevykonává práci na svém vedoucím pracovním místě, nebo
-
v případě, že zaměstnavatel vedoucí pracovní místo z různých
důvodů neobsadil (nemá vhodného kandidáta, nebo
-
vybraný zaměstnanec dosud neprokázal splnění všech předpokladů
stanovených pro výkon funkce).
Právo na příplatek za vedení je v tomto případě podmíněno tím, že
souvislé zastupování vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení trvá déle
než 4 týdny a že toto zastupování není součástí povinností vyplývajících z
pracovní smlouvy zástupce. Na rozdíl od trvalého zastupování má zaměstnanec v
tomto případě právo na příplatek za vedení stanovený v rámci stejného rozpětí
(rozpětí stanoveného pro stejný stupeň řízení), jaké přísluší zastupovanému
vedoucímu zaměstnanci. Zaměstnavatel mu však nemusí poskytovat příplatek ve
shodné výši. Příplatek za vedení přísluší zaměstnanci při splnění uvedených
podmínek od prvého dne zastupování, s tím, že právo na příplatek se posoudí
zpětně.
V obou případech zastupování (trvalého i dočasného) stanoví
zákoník práce podmínku, že se musí jednat o zastupování v plném rozsahu
řídící činnosti. Nebyl-li předem omezen rozsah řídící činnosti, má zástupce
vedoucího zaměstnance právo na příplatek za vedení, i v případě, že po dobu
zastupování nevznikla faktická potřeba, aby vykonával řídící činnost v takovém
rozsahu jako zastupovaný vedoucí zaměstnanec (např. nebylo nutné, aby
rozhodoval v zásadních otázkách spadajících do kompetence zastupovaného
vedoucího zaměstnance, nebo neřídil práci stejného počtu zaměstnanců).
Příplatek za vedení zaměstnancům, kteří nejsou vedoucími
zaměstnanci
Podle § 124 odst. 4 zákoníku
práce mají právo na příplatek za vedení i zaměstnanci, kteří
nejsou vedoucími zaměstnanci ve smyslu § 11 zákoníku práce, avšak jsou podle
organizačního předpisu oprávněni organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných
zaměstnanců a dávat jim k tomu účelu závazné pokyny. Může se jednat například o
zaměstnance, kteří vedou zaměstnance zařazené do téhož organizačního útvaru,
vykonávající práci v různých směnách, nebo o zaměstnance malých obcí, kteří
vedou ostatní zaměstnance obce zařazené v obecním úřadu, pokud vzhledem k velmi
nízkému počtu těchto zaměstnanců nebyly zřízeny odbory a oddělení pro
jednotlivé úseky činnosti. Výše příplatku činí 5 až 15 % platového
tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec
zařazen.
Nahoru Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí
Příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí je nárokovou
složkou platu, která má kompenzovat negativní vlivy prostředí, ve kterém je
práce konána, působící na zaměstnance. Ztížené pracovní prostředí vymezuje pro
účely odměňování jednotně pro všechny zaměstnavatele (pro zaměstnavatele
odměňující mzdou i platem) § 6 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o
minimální mzdě, nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého
pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém prostředí,
ve znění nařízení vlády č. 249/2007 Sb. Za ztížené pracovní prostředí se
považuje takové prostředí, ve kterém je zaměstnanec vystaven mimořádným obtížím
vyplývajícím jednak z účinků ztěžujících vlivů, jednak z opatření směřujících
ke snížení nebo odstranění těchto účinků. Jedná se např. o povinnost používat
při práci ochranné pomůcky (např. dýchací přístroje nebo ochranné oděvy,
jejichž použití je spojeno s pohybovým nebo jiným omezením), dodržovat zvláštní
režim rozvržení pracovní doby (např. bezpečnostní přestávky), popř. snášet jiná
omezení (např. zvýšené požadavky na osobní hygienu). Pokud je nezbytné, aby
zaměstnanec konal práci ve ztíženém pracovním prostředí, má právo na příplatek
za podmínek stanovených v § 7 nařízení vlády č. 564/2006 Sb., a to
ve výši 400 – 1400 Kč měsíčně. V rámci tohoto rozpětí určí zaměstnanci
konkrétní výši příplatku zaměstnavatel podle míry rizika, intenzity a doby
působení ztěžujících vlivů.
Nahoru Zvláštní příplatek
Zvláštní příplatek je nárokovou složkou platu, jejímž účelem je
kompenzovat mimořádné ztěžující vlivy související s výkonem některých prácí. Na
rozdíl od příplatku za ztížené pracovní prostředí, který má kompenzovat
negativní vlivy prostředí, ve kterém je práce vykonávána, poskytuje se zvláštní
příplatek v případech, kdy ztěžující vlivy jsou bezprostředně spojeny s druhem
vykonávané práce. Zákoník práce vymezuje v § 129 odst. 1 okruh prací
spojených s negativně působícími vlivy pouze obecně, tak, že se jedná o práce
spojené s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví
nebo s obtížnými pracovními režimy. K úpravě konkrétních podmínek, za nichž
příplatek přísluší, k rozdělení prací do skupin podle míry ztěžujících vlivů a
ke…