V ustanovení
§ 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.,
o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů,
jsou taxativním výčtem uvedeny příjmy zaměstnance, nezahrnované do vyměřovacího
základu. Podle písmene b) tohoto zákonného ustanovení platí, že do vyměřovacího
základu zaměstnance se nezahrnují odstupné a další odstupné, odchodné a
odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů, tedy i podle
zákoníku práce. Odstupné je poskytováno podle
§ 67 zákoníku práce a toto plnění není od
daně osvobozeno. Jelikož je však vyjmenováno mezi příjmy, které se do
vyměřovacího základu zaměstnance nezahrnují, pojistné se neodvádí,
třebaže se toto plnění zdaňuje.
Pojistné z odstupného neplatí pouze tehdy, je-li zúčtováno za
podmínek stanovených zákoníkem práce, případně dalšími souvisejícími právními
předpisy.
Příklad č. 1
Zaměstnanec se stal nadbytečným, z tohoto důvodu s ním
zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr výpovědí podle
§ 52 písm. c) zákoníku práce a
poskytnul mu odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku.
Zákoník práce hovoří v ustanovení
§ 67 odst. 1 o tom, že dochází-li k
rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v
§ 52 písm. a) až c) nebo dohodou z
týchž důvodů, přísluší zaměstnanci při skončení pracovního poměru odstupné ve
výši nejméně trojnásobku průměrného výdělku. Protože se připouští odstupné i ve
vyšším počtu násobků průměrného výdělku, nezahrnuje se zúčtovaná částka
odstupného do vyměřovacího základu.
Poznámka:
Do
vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrne ani odstupné, vyplacené podle
§ 52 písm. d) zákoníku
práce.Příklad č. 2
Zaměstnavatel rozvázal se zaměstnancem pracovní poměr
dohodou a v souladu s vnitřním předpisem mu poskytnul odstupné ve výši
dvanáctinásobku průměrného výdělku podle
§ 52 písm. e) zákoníku
práce.
Ve smyslu již citovaného ustanovení
§ 67 odst. 1 zákoníku práce se v tomto
případě nejedná o odstupné poskytované podle zákoníku práce (písmeno e) není v
tomto zákonném ustanovení vyjmenováno), proto se takto zúčtované odstupné
zahrne do vyměřovacího základu zaměstnance.
Podmínky ochranné lhůty jsou specifikovány v
§ 15 odst. 1 zákona č.
187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Podle
tohoto ustanovení náleží nemocenské i tehdy, jestliže ke vzniku dočasné
pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo po zániku nemocenského
pojištění v ochranné lhůtě, která činí 7 kalendářních dnů ode dne zániku
nemocenského pojištění. Pokud trvalo nemocenské pojištění kratší dobu, činí
ochranná lhůta pouze tolik kalendářních dnů, kolik dnů nemocenské pojištění
trvalo.
NahoruOsoba, za kterou platí pojistné stát
Mezi osoby, za které je plátcem pojistného na zdravotní
pojištění stát, patří dle ustanovení
§ 7 odst. 1 písm. j) zákona č.
48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých
souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoVZP“) taktéž
příjemci dávek nemocenského pojištění. Na základě této skutečnosti sděluje
zaměstnavatel zdravotní pojišťovně skutečnosti související s počátkem a
ukončením pobírání dávek nemocenského pojištění tak, aby mohl být tento
pojištěnec evidován u zdravotní pojišťovny jako osoba, za kterou platí pojistné
stát, s nároky jak zaměstnance (pojištěnec má tímto v rámci kalendářního měsíce
řešen svůj pojistný vztah), tak zdravotní pojišťovny (platba pojistného od
…
