dnes je 28.3.2024

Input:

Nepravidelně poskytované složky platu

17.5.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 15 minut

5.2.1.5 Nepravidelně poskytované složky platu

JUDr. Eva Rothová

Příplatek za noční práci

Podle § 125 ZP přísluší zaměstnanci za hodinu noční práce příplatek ve výši 20 % průměrného hodinového výdělku. Tímto příplatkem se kompenzují zhoršené pracovní podmínky i zásah do osobního života zaměstnance, který pracuje v noci. Noční prací se podle § 78 odst. 1 písm. j) ZP rozumí práce konaná v noční době, tedy v době mezi 22. a 6. hodinou. Právo na poskytnutí příplatku za noční práci nepodmiňuje zákoník práce splněním dalších podmínek. Příplatek za noční práci proto náleží i zaměstnanci, který pracuje v noci pouze výjimečně nebo nahodile, a to i v případě, že povinnost pracovat v noci pro něj předem nevyplývá z rozvrhu směn ani není běžnou součástí provozního režimu pracoviště. Právo na přípatek za noční práci má tedy zaměstnanec i tehdy, když k výkonu této práce dojde v rámci pracovní pohotovosti nebo práce přesčas.

Příplatek za noční práci je stanoven hodinově. Na rozdíl od složek platu poskytovaných v měsíční paušální výši přísluší zaměstnanci v závislosti na skutečně odpracované době. Podle § 141 odst. 2 zákoníku práce má zaměstnanec právo na příplatek i za zlomky hodin noční práce.

Příplatek za práci v sobotu a v neděli

Podle § 92 odst. 1 a 2 ZP je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, měl by zaměstnavatel stanovit nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den, a to tak, aby do něho spadala neděle. Podle této úpravy připadá u většiny zaměstnanců nepřetržitý odpočinek v týdnu na sobotu a neděli. V některých případech je však nezbytné (např. v nepřetržitých provozech), aby zaměstnanci konali práci i v sobotu a v neděli a nepřetržitý odpočinek v týdnu jim byl rozvržen na jiné dny. Je zřejmé, že pokud má zaměstnanec nepřetržitý odpočinek v týdnu – volno – v jiné dny než ostatní členové rodiny, jedná se o významný zásah do jeho osobního života, protože je tím znemožněno, aby rodina trávila tyto volné dny pohromadě. Za práci v sobotu a v neděli má proto zaměstnanec podle § 126 odst. 1 ZP právo na příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Příplatek se poskytuje za práci v sobotu a v neděli bez ohledu na to, zda jsou tyto dny podle harmonogramu směn současně dny nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu a k výkonu práce v tyto dny došlo jen výjimečně, nebo jestli je sobota nebo neděle běžným pracovním dnem zaměstnance.

Ačkoliv zákoník práce v § 92 odst. 2 výslovně zmiňuje pouze neděli, jako den, který by měl spadat do nepřetržitého odpočinku zaměstnance v týdnu, poskytuje se příplatek ve stejné výši i za práci v sobotu, která bývá vedle neděle tradičně dalším volným dnem, a to nejen v naší republice, ale i v jiných evropských státech. Naopak v některých mimoevropských zemích připadá podle místních tradic obvyklé pracovní volno na jiné dny v týdnu, než jsou sobota a neděle. Práce v tyto dny v takovém případě představuje pro zaměstnance obdobný zásah do osobního života jako práce v sobotu a v neděli. Zákoník práce proto umožňuje zaměstnavatelům, kteří vysílají zaměstnance na práci do těchto zemí, poskytovat zaměstnancům příplatek shodný s příplatkem za práci v sobotu a v neděli za práci v jiných dnech, na které podle místních zvyklostí obvykle připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu (§ 126 odst. 2 ZP).

Příplatek za práci v sobotu a v neděli je stanoven hodinově. Podle § 141 odst. 2 ZP má zaměstnanec právo na příplatek i za zlomky hodin práce konané v sobotu a v neděli.

Plat nebo náhradní volno za práci přesčas

Podle § 78 odst. 1 písm. i) ZP je prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konanou mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas rovněž až práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. Těmto zaměstnancům však nelze práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost.

Zákoník práce stanoví právo zaměstnance na zvýšený plat za práci přesčas, oproti platu dosaženému za stejnou práci v jeho běžné pracovní době. Oceňuje se tím zvýšená zátěž zaměstnance vyplývající z nutnosti konat v příslušných dnech větší rozsah práce. Podle § 127 přísluší zaměstnanci za práci přesčas plat, přičemž v odstavci 1 uvedeného paragrafu je uveden taxativní výčet složek platu, kterými je plat za práci přesčas tvořen. Těmito složkami jsou poměrná část platového tarifu, osobního příplatku, zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí připadající na jednu hodinu práce bez práce přesčas v kalendářním měsíci, ve kterém je práce přesčas konána, a příplatek za práci přesčas. Vždy se vychází z konkrétního kalendářního měsíce, nikoliv z průměrného počtu pracovních hodin připadajících na kalendářní měsíc.

Sazby příplatku stanoví zákoník práce rozdílně podle toho, koná-li zaměstnanec práci přesčas ve svůj obvyklý pracovní den, např. jako pokračování ve výkonu práce nad rámec rozvržené směny (25 % průměrného hodinového výdělku), nebo v den, na který připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu (50 % průměrného hodinového výdělku). Není přitom podstatné, zda nepřetržitý odpočinek v týdnu připadne na sobotu nebo neděli anebo na jiný den v týdnu.

Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí náhradního volna místo platu za práci přesčas. Protože zaměstnanec nemusí čerpat náhradní volno ve stejném měsíci, ve kterém konal práci přesčas, stanoví se z důvodu zjednodušení administrativního a účetního postupu, že se plat zaměstnance v měsíci, ve kterém koná práci přesčas, nezvyšuje (přísluší mu plat stanovený paušální částkou) a v měsíci, kdy za práci přesčas čerpá náhradní volno, se výše platu rovněž nemění – plat se za dobu čerpání náhradního volna nekrátí. Konkrétní termín čerpání náhradního volna může zaměstnavatel se zaměstnancem dohodnout. Pokud je obsahem uvedené dohody pouze ujednání o poskytnutí náhradního volna bez časové konkretizace jeho čerpání, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci náhradní volno poskytnout (určit jeho čerpání) v době tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas.

Pokud zaměstnavatel v dohodnutém termínu nebo v době tří kalendářních měsíců po výkonu práce přesčas neposkytne zaměstnanci náhradní volno, přísluší zaměstnanci plat za práci přesčas ve výši určené ze složek platu, které mu náležely v měsíci, kdy práci přesčas konal, z počtu odpracovaných hodin a z průměrného výdělku používaného v tomto měsíci. Takto určený plat za práci přesčas je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit v nejbližším výplatním termínu. K případné změně platu, resp. jeho stanovených složek, k níž došlo v období od výkonu práce přesčas do výplaty platu (například z důvodu postupu do vyššího platového stupně nebo při odnětí osobního příplatku), se nepřihlíží.

Formu dohody zaměstnavatele se zaměstnancem o poskytnutí náhradního volna namísto platu za práci přesčas zákoník práce nestanoví, není proto podstatné, zda se jedná o dohodu písemnou nebo ústní. Jednoznačně se však musí jednat o individuální dohodu. Ujednání v kolektivní smlouvě by bylo neplatné.

Zaměstnanci s příplatkem za vedení

Zaměstnancům, kterým náleží příplatek za vedení podle § 124 ZP, je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce, tj. v rozsahu, ve kterém může zaměstnavatel zaměstnanci práci přesčas nařídit (§ 93 odst. 2 ZP). To neplatí o práci přesčas konané v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti.

Zákoník práce stanoví povolený rozsah nařízené práce přesčas zejména z důvodu zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Kromě ročního limitu 150 hodin přesčasové práce proto stanoví i maximální počet hodin práce přesčas v týdnu, a to na 8 hodin. Limit týdenní přesčasové práce však není z hlediska odměňování relevantní.

Zaměstnancům, kterým náleží příplatek za vedení (tedy i zástupcům vedoucích zaměstnanců, kterým je poskytován příplatek za vedení, nebo zaměstnancům, kterým je příplatek za vedení poskytován podle § 124 odst. 4 ZP), přísluší plat za práci přesčas až za případnou práci přesčas konanou nad rámec 150 hodin v příslušném roce, budou-li pracovat přesčas nad uvedený rámec (na základě vlastního souhlasu). I tito zaměstnanci však mají právo na plat za práci přesčas v případě, že ji konají v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti. K této práci přesčas v jejich platu přihlédnuto není. Pokud vedoucí zaměstnanec koná práci přesčas v noci, v den pracovního klidu nebo při pracovní pohotovosti, za kterou mu přísluší plat za práci přesčas, nezahrnuje se tato doba do 150 hodin práce přesčas, nad které se zaměstnanci poskytuje plat za veškerou práci přesčas. To platí pouze pro účely odměňování. Evidence přesčasové práce podle § 96 ZP pro další pracovněprávní účely tím není dotčena. (Pro zaměstnavatele to znamená povinnost vést odděleně evidenci práce přesčas pro účely § 96 a § 127 odst. 3 ZP.)

V platu vedoucího zaměstnance, který je statutárním orgánem nebo vedoucím organizační složky, je vždy přihlédnuto k veškeré práci přesčas. Za tuto práci proto vedoucí zaměstnanci nemohou ani čerpat náhradní volno.

Tím není dotčeno právo zaměstnanců, kterým přísluší příplatek za vedení, na ostatní příplatky poskytované podle zákoníku práce za práci ve zvláštním režimu (v noci, v sobotu a v neděli, ve svátek). Tyto příplatky jim náleží za shodných podmínek a ve stejné výši jako ostatním zaměstnancům.

Plat za práci přesčas je stanoven hodinově. Podle § 141 odst. 2 zákoníku práce má zaměstnanec právo na tento plat i za zlomky hodin práce přesčas.

Plat nebo náhradní volno za práci ve svátek

Pro dny pracovního klidu, kterými jsou podle § 91 odst. 1 zákoníku práce dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu a svátky, platí obecně zákaz výkonu práce. Z tohoto zákazu připouští zákoník práce některé nutné výjimky a umožňuje zaměstnavateli rozvrhnout za stanovených podmínek zaměstnancům práci jak na den nepřetržitého odpočinku v týdnu, tak i na svátek. Rozsah těchto výjimek je pro svátek širší než pro nepřetržitý odpočinek v týdnu, neboť ve svátek lze nařídit vedle prací, které lze nařídit ve dnech

Nahrávám...
Nahrávám...