dnes je 6.6.2020

Input:

Neplacené volno a neomluvená absence z pohledu zdravotního pojištění

29.1.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.7.5 Neplacené volno a neomluvená absence z pohledu zdravotního pojištění

Ing. Antonín Daněk

Od 1. ledna 2015 byla opuštěna 22 let trvající praxe, podle které byly při stanovení vyměřovacího základu zaměstnance brány v úvahu celé kalendářní dny (nebo i měsíce) neplaceného volna nebo neomluvené absence zaměstnance. Zaměstnavatelé již neodvádějí pojistné z neplaceného volna nebo z neomluvené absence (nenavyšují z tohoto důvodu vyměřovací základ zaměstnance), nicméně s ohledem na platnou právní úpravu je zapotřebí brát v úvahu například tyto zásady:

  • pokud se na zaměstnance (a zaměstnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, resp. jeho poměrnou část, musí být toto zákonné minimum v příslušném kalendářním měsíci dodrženo, v podstatě bez ohledu na dobu trvání případného neplaceného volna nebo neomluvené absence,

  • u osob, pro které neplatí ve zdravotním pojištění ustanovení o minimálním vyměřovacím základu dle § 3 odst. 8 ZPVZP (například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát), není důležité, zda neplacené volno nebo neomluvená absence trvají po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. V takových případech se pojistné vždy odvede ze skutečné výše příjmu, případně může být vyměřovací základ zaměstnance stanoven i v nulové hodnotě – bez ohledu na délku trvání zaměstnání v příslušném kalendářním měsíci.

Ve smyslu výše uvedeného lze konstatovat, že v souvislosti s placením pojistného se – na rozdíl od podmínek platných do konce roku 2014 – identicky nahlíží na oblast neplaceného volna a neomluvené absence v tom smyslu, zda u těchto případů nepřítomnosti zaměstnance v zaměstnání (ne)musí být při odvodu pojistného dodrženo zákonné minimum.

V následujícím textu jsou na základě poznatků z praxe rozvedeny vybrané situace, které mohou zaměstnavatelé řešit v souvislosti s placením pojistného v případě poskytnutého neplaceného volna, resp. při vykázané neomluvené absenci, a to v návaznosti na skutečnost, zda musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) či nikoli.



A) Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ

Příklad

Příklad 1:

Zaměstnanci bylo poskytnuto po celý kalendářní měsíc neplacené volno.

Zaměstnavatel odvede pojistné z částky minimálního vyměřovacího základu (14 600 Kč v roce 2020), kdy celou částku pojistného 1 971 Kč uhradí zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele podle § 3 odst. 10 ZPVZP. To znamená, že zaměstnanec částku pojistného 1 971 Kč zaměstnavateli zaplatí (v hotovosti do pokladny, převodem na účet – dle dohody) a tuto částku pak zaměstnavatel odvede zdravotní pojišťovně v rámci hromadné platby pojistného za všechny zaměstnance za příslušný kalendářní měsíc.

Příklad

Příklad 2:

Zaměstnanci pracujícímu na základě pracovní smlouvy na zkrácený pracovní úvazek byl zúčtován hrubý příjem 12 000 Kč, současně měl pět dnů neplaceného volna.

Protože musí být u zaměstnance dodržen minimální vyměřovací základ, proběhne odvod pojistného takto:

  • Ze skutečně dosaženého příjmu 12 000 Kč činí 13,5 % pojistného částku 1 620 Kč.

  • Jednu třetinu (540 Kč) hradí zaměstnanec, dvě třetiny (1 080 Kč) zaměstnavatel.

  • Aby byl dodržen minimální vyměřovací základ, musí být ještě proveden dopočet a doplatek pojistného z rozdílové částky 2 600 Kč ve výši 351 Kč – uhradí zaměstnanec. Z celkové (minimální) částky pojistného 1 971 Kč tak zaplatí zaměstnanec 891 Kč (540 + 351) a zaměstnavatel 1 080 Kč.

Zaměstnavatel nepřihlíží k počtu dnů poskytnutého neplaceného volna.

Příklad

Příklad 3:

Zaměstnanec končí po dohodě pracovní poměr k 30. 4., přičemž přečerpal zákonný nárok na dovolenou o deset dnů, za které byla zúčtována náhrada mzdy ve výši 10 400 Kč. Hrubý příjem za duben činí 30 000 Kč.

Dny přečerpané dovolené se vykazují jako dny neplaceného volna, za které se pojistné od roku 2015 již neplatí (viz výše). Při výpočtu výše pojistného za měsíc duben zaměstnavatel odúčtuje náhradu mzdy 10 400 Kč a odvede pojistné z vyměřovacího základu 19 600 Kč.

Hrubá mzda = 30 000 Kč

Náhrada mzdy za 10 dnů přečerpané dovolené = 10 400 Kč

Rozdíl = 19 600 Kč

Kdyby byl výsledný příjem nižší než minimální vyměřovací základ, provedl by zaměstnavatel za duben dopočet a doplatek pojistného do minima.

Příklad

Příklad 4:

Jak se postupuje při výpočtu výše pojistného v případě, kdy má zaměstnanec po celý kalendářní měsíc neplacené volno a zároveň je mu do tohoto měsíce zúčtována odměna za předchozí období?

Pokud výše odměny nedosahuje částky minimální mzdy, musí být proveden dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu dle Příkladu č. 2. Je-li částka odměny ve výši minimální mzdy nebo vyšší, odvádí zaměstnavatel pojistné sazbou 13,5 %.

Příklad

Příklad 5:

V rámci jednoho kalendářního měsíce poskytl zaměstnavatel zaměstnanci několikrát neplacené volno, vždy se však jednalo pouze o půldny, resp. několik hodin denně. Má tato okolnost nějaký vliv na placení pojistného?

Nemá. Zaměstnavatel musí pouze přihlédnout k tomu, aby byl u zaměstnance dodržen při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, neboť zaměstnání trvá celý kalendářní měsíc.



B) Pro zaměstnance (a zaměstnavatele) platí ustanovení o povinnosti dodržet při odvodu pojistného poměrnou část minimálního vyměřovacího základu

Ustanovení § 3 odst. 9 ZPVZP taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

  • zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce),

  • zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),

  • zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce osobou uvedenou v následujícím bodě c) pod písmeny a, b, c, e.

Příklad

Příklad č. 6:

Pracovní poměr byl se zaměstnancem ukončen k datu 4. 5. 2020, v měsíci květnu měl pouze neplacené volno.

Ze strany zaměstnavatele musí být při odvodu pojistného za měsíc květen dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za celkem 4 kalendářní dny trvání zaměstnání v tomto měsíci, což se vypočte takto:

(4 : 31) x 14 600 = 1 883,87 Kč,

kde

  • 4 = počet kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci květnu,

  • 31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci,

  • 14 600 = výše minimální mzdy od 1. ledna 2020.

Pojistné z této poměrné části minima činí 255 Kč (0,135 x 1 883,87) a uhradí je zaměstnanec prostřednictvím zaměstnavatele.

Příklad

Příklad 7:

Zaměstnankyně ukončila rodičovskou dovolenou dnem 22. 6. 2020. Poté čerpala nepřetržitě neplacené volno od 23. 6. do 15. 7. a od 16. 7. pak normálně nastoupila do práce s hrubým platem výrazně převyšujícím minimální mzdu. Jak má zaměstnavatel postupovat při odvodu pojistného v případě, kdy období čerpání neplaceného volna zasahuje do dvou kalendářních měsíců?

Z hlediska placení pojistného se v souvislosti s poskytnutím neplaceného volna postupuje následovně:

  • v měsíci červnu musí být dodržena poměrná část minimálního vyměřovacího základu za 8 kalendářních dnů mimo evidenci ve „státní kategorii” ve výši 3 893,33 Kč [(8 : 30) x 14 600] s odvodem pojistného alespoň 526 Kč, placeného v plné výši zaměstnancem prostřednictvím zaměstnavatele,

  • pojistné by se v červnu nemuselo platit tehdy, kdyby zaměstnankyně po skončení rodičovské dovolené splňovala podmínky celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o 2 děti do 15 let věku, což by zaměstnavateli dokladovala čestným prohlášením,

  • v měsíci červenci bude odvedeno pojistné ze skutečně dosaženého příjmu bez ohledu na období trvání neplaceného volna nebo trvání výkonu práce v tomto měsíci.

Příklad

Příklad 8:

Zaměstnankyni bylo v měsíci červnu poskytnuto neplacené volno v rozsahu dvou kalendářních dnů, přičemž dne 22. 6. 2020 nastoupila na mateřskou dovolenou.

Na jedné straně se nebere v úvahu počet kalendářních dnů neplaceného volna, na druhou stranu musí být dodržena poměrná část minima za celkem 21 kalendářních dnů, kdy byla osoba mimo „státní kategorii” [(21 : 30) x 14 600]. Zaměstnavatel nesmí opomenout oznámit zdravotní pojišťovně vznik nároku na zařazení zaměstnankyně do kategorie osob, za které platí pojistné stát, kódem „M” s datem 22. 6. 2020 na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele.

Podotýkám, že obdobným způsobem by zaměstnavatel postupoval i tehdy, kdyby se jednalo o některou jinou „státní kategorii” – například o přiznání kteréhokoli z důchodů, zahájení studia nebo péče o závislou osobu apod.



C) U zaměstnance nemusí být dodržen minimální vyměřovací základ

Pokud pro zaměstnance neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, pak:

  • při neplaceném volnu nebo neomluvené absenci, v obou případech trvajících po celý kalendářní měsíc, se neodvede žádné pojistné, vyměřovací základ tak činí 0 Kč (pokud do takového měsíce například není zúčtována odměna),

  • při neplaceném volnu nebo neomluvené absenci, trvajících pouze po část kalendářního měsíce, činí pojistné 13,5 % ze skutečně dosaženého příjmu zaměstnance. To znamená,