Nález 50/2007 SbNU, sv.44, K možnosti rozšířit důvody kasační stížnosti
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 44, nález č. 50
II. ÚS 136/06
K možnosti rozšířit důvody kasační stížnosti
Ústavní soud opětovně zdůrazňuje, že tak závažné procesní oprávnění, jakým je možnost stěžovatele rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody, nelze činit závislou na právně nejisté a nepředvídatelné skutečnosti, tj. na tom, zda soud vyzve stěžovatele k doplnění náležitostí kasační stížnosti ve smyslu § 106 odst.3 soudního řádu správního či nikoli. To nic nemění na skutečnosti, že pokud je stěžovatel vyzván k doplnění kasační stížnosti postupem dle § 106 odst. 3 soudního řádu správního, může rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody jen ve lhůtě jednoho měsíce v tomto ustanovení zakotvené, pokud nebyla na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů soudem prodloužena.
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu Dagmar Lastovecké a soudců Stanislava Balíka a Jiřího Nykodýma - ze dne 14.března 2007 sp. zn. II. ÚS 136/06 ve věci ústavní stížnosti T. M. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2005 č. j. 2 Afs 25/2005-71, jímž byla zamítnuta stěžovatelova kasační stížnost proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zamítnutí stěžovatelovy žaloby proti rozhodnutím finančních orgánů.
Výrok
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2005 č. j. 2 Afs 25/2005-71 se zrušuje.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 9. 3. 2006 a i v ostatním splňovala všechny formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu. V úvodu stížnosti rekapituluje průběh řízení před Nejvyšším správním soudem, jímž dle něj došlo k zásahu do jeho ústavního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále též jen „Listina“), a v důsledku toho též k zásahu do jeho vlastnického práva dle čl. 11 Listiny. Poukazuje na ustanovení § 106 odst. 1 a 3 soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“), z nichž dovozuje, že pokud v kasační stížnosti chybí některá z jejích předepsaných náležitostí, musí být stěžovatel vyzván k odstranění tohoto nedostatku. S takovou výzvou totiž zákon spojuje důležitý následek, že stěžovatel může ve lhůtě pro doplnění kasační stížnosti rozšiřovat kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a smí rozšiřovat i důvody kasační stížnosti. Stěžovatel je proto přesvědčen, že soud byl povinen vyzvat jej k doplnění náležitostí kasační stížnosti. Nepovažuje přitom argument soudu, že datum doručení rozsudku krajského soudu lze obecně zjistit ze soudního spisu, za dostatečný, neboť požadavek zákona na uvedení údaje o doručení rozhodnutí by pak byl nadbytečný. Poukazuje přitom na to, že podal kasační stížnost i proti dalšímu rozsudku Krajského soudu v Brně, vydanému v řízení vedeném pod sp. zn. 29 Ca 394/2002. Také v tomto případě stížnost postrádala údaj o doručení rozsudku. Na rozdíl od nyní projednávané věci bylo žádosti stěžovatele o poskytnutí dodatečné lhůty k doplnění…
