dnes je 11.12.2019
Input:

Náhrada mzdy (platu) ve zdravotním pojištění

10.7.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2019.15.03
Náhrada mzdy (platu) ve zdravotním pojištění

Ing. Antonín Daněk

Ve zdravotním pojištění se do vyměřovacího základu zaměstnance zahrnují příjmy podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP”), za předpokladu, že jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Mimo příjmů této povahy však zákonná úprava uvádí další plnění, která zaměstnavatel do vyměřovacího základu zaměstnance nezahrne, kdy se v praxi jedná například o:

  1. příjmy dani nepodléhající nebo od daně osvobozené podle § 3 odst. 4 ZDP, § 4 ZDP, § 4a ZDP a zejména pak podle § 6 odst. 7 ZDP a § 6 odst. 9 ZDP,
  2. příjmy jako výjimky vyjmenované v § 3 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPZP”).

Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci některé z plnění uvedených v bodě 1. nebo 2., pojistné na zdravotní pojištění se neodvádí. Například se může jednat o náhradu škody podle zákoníku práce nebo právních předpisů upravujících služební poměry ve smyslu ustanovení § 3 odst. 2 písm. a) ZPZP, nebo o hodnotu nepeněžního bezúplatného plnění do výše 2 000 Kč ročně u zaměstnance podle § 6 odst. 9 písm. g) ZDP.

Pojistné se rovněž neodvádí tehdy, pokud se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance dle ustanovení bodů 1. – 7. § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZP”). Zaměstnání nevzniká a pojistné se tudíž neplatí například u zaměstnanců pracujících na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr v situaci, kdy příjem na dohodu o pracovní činnosti nedosáhne 3 000 Kč nebo na dohodu o provedení práce nepřevýší 10 000 Kč. Od data 1. 1. 2015 se ve zdravotním pojištění pro účel vzniku zaměstnání sčítají v rámci rozhodného období kalendářního měsíce příjmy z více dohod o pracovní činnosti nebo dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele.

Při rozhodování, zda zahrnout příslušné plnění do vyměřovacího základu zaměstnance, postupuje zaměstnavatel především podle jednotlivých ustanovení § 3 ZPZP, kdy se do vyměřovacího základu za konkrétně vymezených podmínek započítávají například i příjmy zúčtované zaměstnanci po skončení zaměstnání. Tato problematika je upravena v § 3 odst. 3 ZPZP, podle kterého platí, že pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně. To znamená, že z příjmů zúčtovaných po skončení zaměstnání se pojistné buď odvede (jedná-li se o  příjmy podle § 3 odstavce 1), nebo neodvede (pokud se jedná o příjmy podle § 3 odstavce 2).

V dalším textu se zaměřím na charakteristiku vybraných situací, kdy je zaměstnanci, případně bývalému zaměstnanci, zúčtován určitý příjem.

Situace č. 1

Zaměstnavatel zúčtoval zaměstnanci odstupné. Kdy se pojistné z vyplaceného odstupného neplatí?

Odstupné jako forma kompenzace za rozvázání pracovního poměru přísluší ze zákona zaměstnanci pouze v případech rozvázání pracovního poměru dohodou nebo výpovědí z organizačních důvodů (§ 52 písm. a) až c) ZP), nebo ze zdravotních důvodů (§ 52 písm. d) ZP). Odstupné má pomoci zaměstnanci překlenout období od skončení pracovního poměru do doby, než si bude moci zajistit další zdroj příjmů. Odstupné se zaměstnanci obvykle vyplácí v nejbližším výplatním termínu po skončení pracovního poměru, pokud se strany nedohodnou jinak. Důsledkem vyplacení odstupného je také odsunutí (nikoli zkrácení) podpůrčí doby, po kterou je zaměstnanci poskytována podpora v nezaměstnanosti.

Zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) – c) ZP nebo dohodou z týchž důvodů, náleží v přímé vazbě na dobu trvání pracovního poměru u zaměstnavatele odstupné ve výši nejméně jedno-, dvoj- nebo trojnásobku průměrného výdělku. V tomto případě se jedná o situace, kdy se zaměstnavatel ruší či přemísťuje anebo se zaměstnanec stal nadbytečným. Je-li obdobným způsobem ukončen pracovní poměr podle § 52 písm. d) ZP (pracovník nesmí konat práci z důvodu pracovního úrazu nebo onemocnění nemocí z povolání), přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného výdělku. V uvedených případech se jedná o odstupné, na které vznikl nárok podle zákoníku práce, proto se pojistné na zdravotní pojištění neplatí, a to bez ohledu na počet násobků průměrného výdělku. V takových případech se jedná o odstupné vyplacené podle zákoníku práce, konkrétně dle § 67 odst. 1 a odst. 2 ZP, proto se pojistné na zdravotní pojištění neodvede (viz ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) ZPZP).

Naopak, pokud by zaměstnavatel v souvislosti se skončením zaměstnání zúčtoval zaměstnanci plnění jako „odstupné” podle § 52 písm. e) ZP (zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost), nejedná se o odstupné vyplacené podle zákoníku práce a jeho výše podléhá povinnosti placení pojistného. Výjimku představuje v tomto směru situace, kdy se neplatilo pojistné pouze v období březen – prosinec 2014 na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Ads 90/2013 – 50 ze dne 26. 3. 2014 tehdy, kdy zaměstnavatel toto plnění nazval odstupným.

Situace č. 2

Zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem konkurenční doložku ve smyslu ustanovení § 310 ZP.

Institut konkurenční doložky slouží k ochraně oprávněných zájmů zaměstnavatele. Po odchodu některých (zpravidla klíčových) zaměstnanců se totiž zaměstnavatel potřebuje v určitých případech chránit před možným konkurenčním zneužitím poznatků, informací a údajů, k nimž měl zaměstnanec přístup v souvislosti s výkonem svého zaměstnání u tohoto zaměstnavatele. Sjednáním konkurenční doložky se tak zaměstnavatel snaží chránit své know-how před jeho možným zneužitím ze strany potenciální konkurence, které mu může vzniknout prostřednictvím jeho bývalých zaměstnanců.

Konkurenční doložka představuje specifický druh plnění, na jehož základě se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu jednoho roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele, nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu. Součástí této dohody je i závazek zaměstnavatele, kdy jako protihodnotu poskytne po sjednanou dobu zaměstnanci přiměřené peněžní vyrovnání, nejméně však ve výši poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku.

Po dobu trvání pracovněprávního vztahu je pojistné na zdravotní pojištění odváděno za zaměstnance v souladu s platnou právní úpravou. V dané souvislosti lze konstatovat, že problematika konkurenční doložky se často týká zaměstnanců s vyššími příjmy. Připomínám, že počínaje rozhodným obdobím kalendářního roku 2013 již není ve zdravotním pojištění určen maximální vyměřovací základ, to znamená, že odvod pojistného zaměstnavatelem již není omezen horní hranicí.

Při sjednání konkurenční