Mysleli jste si, že... Přehled judikatury trochu jinak

BEZDŮVODNÉ OBOHACENÍ ZAMĚSTNANCE

Zaměstnavatel si musel po rozhodnutí krajského soudu připadat jako ve špatném snu. Důsledek toho rozhodnutí byl totiž takový, že by byl povinen odvolanému vedoucímu zaměstnanci pořád platit náhradu mzdy (platu) ve výši průměrného výdělku pro překážku na své straně dle ustanovení § 208 ZP, ale současně mu nemohl dát výpověď z pracovního poměru (ani z důvodu tzv. fiktivní nadbytečnosti zaměstnance, jak to předpokládá ustanovení § 73a odst. 2 ZP), protože zaměstnanec začal vykonávat veřejnou funkci (šlo o dlouhodobě uvolněného člena zastupitelstva obce, dokonce starostu), která je ochrannou dobou a platí tedy zákaz výpovědi z pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 53 odst. 1 písm. c) ZP).

Krajský soud se na celou věc podíval tak nějak jednoduše. Podle jeho názoru odvolanému zaměstnanci, který odmítl jinou vhodnou práci, do doby skončení pracovního poměru nic nebrání, aby vyvíjel jinou výdělečnou činnost, např. nastoupil do pracovního poměru u jiného zaměstnavatele, začal podnikat jako osoba samostatně výdělečně činná nebo vykonával veřejnou funkci (včetně funkce dlouhodobě uvolněného starosty obce). Souběh práva na náhradu mzdy (platu) z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele s pobíráním odměny za výkon funkce uvolněného člena zastupitelstva obce podle zákona o obcích není dle jeho mínění v rozporu s právními předpisy, a pokud se tedy zaměstnavatel až se zpožděním dozvěděl o zmíněném výkonu veřejné funkce, a přitom zaměstnanci platil za stejnou dobu dotčenou náhradu (šlo o částku bezmála 20 000 Kč netto), je to v pořádku a na straně zaměstnance nejde o žádné bezdůvodné obohacení.

Znovu se ukázalo, jak se vyplatí bránit se až do konce, rozumějte podat dovolání k Nejvyššímu soudu. Ten vzal rozum do hrsti a rozhodl zcela opačně. Z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, že právo na náhradu mzdy (platu) z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele dle ustanovení § 208 ZP (v daném případě po odvolání zaměstnance z vedoucího pracovního místa) nemá zaměstnanec v době, kdy nemůže pracovat pro překážky na své straně, neboť v této době by nemohl vykonávat práci u zaměstnavatele, a plnit tak své povinnosti vyplývající z pracovního poměru, i kdyby nebylo fikce překážky v práci na straně zaměstnavatele. Výkon veřejné funkce, pro který je zaměstnanec dlouhodobě uvolněn, je také překážkou v práci a zaměstnanec po tuto dobu neplní své povinnosti z pracovního poměru. Nejvyšší soud proto dospěl logicky k závěru, že vedoucí zaměstnanec, který byl odvolán z pracovního místa nebo který se tohoto místa vzdal a pro kterého zaměstnavatel nemá jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci nebo který takovou práci nabídnutou mu zaměstnavatelem odmítl, nemá právo na náhradu mzdy (platu) pro překážku v práci na straně zaměstnavatele, jestliže byl zvolen členem zastupitelstva obce nebo starostou a jestliže byl pro výkon těchto veřejných funkcí dlouhodobě uvolněn.

Vyústění celého soudního sporu je pak nabíledni. Částka vyplacená zaměstnavatelem zaměstnanci za dobu, kdy už byl oním starostou, je bezdůvodným obohacením, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli vydat, neboť musel z okolností předpokládat, že jde o částku vyplacenou mu omylem zaměstnavatele, jenž se o zvolení zaměstnance…