ÚVOD
Pracovní poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem se zakládá především pracovní smlouvou podle § 34 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen "ZP"). Je tomu tak v naprosté většině případů a dokonce i tehdy, jestliže zvláštní právní předpis nebo stanovy spolku, odborové organizace nebo organizace zaměstnavatelů podle zvláštního právního předpisu vyžadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem. V takovém případě se zvolení považuje pouze za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy. To, že zákoník práce preferuje vznik pracovního poměru na základě dvoustranného právního jednání – pracovní smlouvy, je výrazem převážně smluvní volnosti a liberální povahy pracovněprávních vztahů.
Vznik pracovního poměru jmenováním zaměstnance na vedoucí pracovní místo je právními předpisy silně omezen a přichází v úvahu jen v těch případech, kdy tak stanoví zákoník práce nebo jiný právní předpis. Jde totiž o jednostranné právní jednání, i když samozřejmě bez svobodné vůle zaměstnance být jmenován by jeho jmenování nemohlo být účinné. Oproti právní úpravě v prvním zákoníku práce účinném do konce roku 2006, současný zákoník zcela vyloučil jmenování zaměstnanců na vedoucí pracovní místa v tzv. "podnikatelské sféře". V této sféře pouze umožnil, že ve stanovených dvou okruzích vedoucích pracovních míst lze s vedoucími zaměstnanci, kteří tato místa zastávají na základě pracovní smlouvy, dohodnout možnost jejich odvolání nebo vzdání se tohoto místa, ačkoli jejich pracovní poměr vznikl nebo byl změněn na základě pracovní smlouvy nebo změny jejího obsahu (§ 73 odst. 2 až 4 ZP).
Zaměstnanec, který byl jmenován na vedoucí pracovní místo (případně uzavřel dohodu o možnosti svého odvolání z pracovního místa), může být z tohoto místa odvolán nebo se může tohoto místa vzdát. Některé zvláštní právní předpisy, na rozdíl od zákoníku práce stanoví pro odvolání zaměstnance z pracovního místa konkrétní důvody (např. školský zákon, zákon o úřednících územních samosprávných celků nebo zákon o státní službě). Pracovněprávní důsledky odvolání či vzdání se pracovního místa jsou popsány dále.
Lze shrnout, že jmenování zaměstnance a vznik či změna jeho pracovního poměru je historickým reliktem, který nemá v současném zákoníku práce velké opodstatnění, neboť vznik či změna pracovního poměru by měla být vždy výsledkem oboustranné vůle jeho účastníků (smluvních stran).
JMENOVÁNÍ ZAMĚSTNANCE NA VEDOUCÍ PRACOVNÍ MÍSTO
Zákoník práce v § 33 odst. 3 ZP stanoví, že jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem. Nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího:
-
organizační složky státu a jejího organizačního útvaru,
-
organizačního útvaru státního podniku nebo státního fondu,
-
příspěvkové organizace a jejího organizačního útvaru,
-
organizačního útvaru v Policii České republiky.
Jmenování podle § 33 odst. 3 ZP provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu. Nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího:
-
organizační složky státu vedoucí nadřízené organizační složky státu,
-
organizačního útvaru organizační složky státu vedoucí této organizační složky státu,
-
organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku,
-
organizačního útvaru státního fondu, v jehož čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu,
-
příspěvkové organizace zřizovatel,
-
organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové
-
organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident.
Pro pracovní poměr založený jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (§ 38 odst. 2 ZP). Z toho lze také dovodit, že jmenování má být provedeno v písemné formě a musí obsahovat všechny tři základní náležitosti pracovní smlouvy – označení vedoucího pracovního místa (druhu práce), na které je zaměstnanec jmenován, místo výkonu práce a den nástupu do práce. Jmenovat lze na dobu určitou i neurčitou. Má-li být při vzniku pracovního poměru na základě jmenování sjednána zkušební doba, je tak možno učinit jen formou dvoustranného právního jednání (tedy dohody smluvních stran pracovního poměru), přičemž zkušební doba může být sjednána nejpozději v den vzniku pracovního poměru. O náležitostech týkajících se odměňování, nejsou-li součástí platového výměru, a dalších právech a povinnostech zaměstnance a zaměstnavatele, nejsou-li obsaženy v samostatné smlouvě (např. manažerské smlouvě), je třeba zaměstnance písemně informovat v rozsahu a ve lhůtě podle § 37 ZP.
Jmenováním se pracovní poměr nejen zakládá, nýbrž může jím docházet i ke změně pracovního poměru založeného pracovní smlouvou v jeho průběhu (tzv. vnitřní jmenování). Jde o situaci, kdy zaměstnanec je do pracovního poměru přijat na základě pracovní smlouvy a během doby jeho trvání je jmenován na vedoucí pracovní místo. V tomto případě se zaměstnanec ocitá v režimu jmenovaných zaměstnanců se všemi důsledky z toho vyplývajícími a nemůže se poté dovolávat původní pracovní smlouvy (zejména poté, bude-li z vedoucího pracovního místa odvolán nebo vzdá-li se tohoto místa – viz dále).
ODVOLÁNÍ VEDOUCÍHO ZAMĚSTNANCE Z PRACOVNÍHO MÍSTA A VZDÁNÍ SE TOHOTO MÍSTA
Zákoník práce v § 73 odst. 1 ZP stanoví, že v případech uvedených v § 33 odst. 3 ZP může ten, kdo je příslušný ke jmenování (§…
