Štědrost zaměstnavatelů naráží na mantinely, které stanoví zákon o daních z příjmů. Platí to i pro oblast cestovních náhrad.
Rozhodujícím ustanovením, jež určuje, zda cestovní náhrady poskytnuté zaměstnanci jsou daňově uznatelné, je ustanovení § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů. V tomto ustanovení je pak odkaz na ustanovení hlavy III části sedmé zákoníku práce, která stanoví omezující limity pro zaměstnavatele v příspěvkové sféře, nikoliv však ve sféře podnikatelské. Proto jsou u zaměstnavatele v podnikatelské sféře daňově uznatelným nákladem všechny cestovní náhrady poskytnuté v souladu s ustanovením § 152 ZP, tj. náhrady výdajů, které zaměstnanci vzniknou při cestě, která se považuje…