2.4.97
§ 97 ZP Překážky v práci při pružném rozvržení pracovní doby a kontu pracovní doby
JUDr. Věra Bognárová
Úplné znění
Ustanovení související
-
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění
-
§ 85 – pružné rozvržení pracovní doby
-
§ 86, 87 – konto pracovní doby
-
§ 191-210 – překážky v práci
-
§ 232 – pracovní úlevy při zvyšování kvalifikace
-
Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci
NahoruVolitelná pracovní doba
Pružná pracovní doba se rozvrhuje v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem, a to jako volitelná pracovní doba a základní pracovní doba. Mezi volitelnou a základní pracovní dobou je rozdíl v tom, že v rámci volitelné pracovní doby má zaměstnanec možnost odpracovat stanovenou týdenní pracovní dobu, nicméně odpracovat ji může podle svého uvážení.
NahoruZákladní pracovní doba
Naopak základní pracovní doba, je časovým úsekem, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti. Z tohoto základního vymezení vyplývá odlišnost při posuzování překážek v práci na straně zaměstnance. Překážky v práci na straně zaměstnance se totiž pro případ pružného rozvržení pracovní doby jako výkon práce posuzují pouze v rozsahu, ve kterém zasáhly do základní pracovní doby. Je-li základní pracovní doba stanovena např. od 9 do 14 hodin, pouze překážky, které spadají do tohoto časového období, se posuzují jako výkon práce. Pouze v tomto rozsahu se započítají do odpracované pracovní doby a pouze za takto zameškanou dobu zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu, pokud zaměstnanci u konkrétní překážky v práci náleží. Jestliže překážka v práci na straně zaměstnance trvá i v době volitelné pracovní doby, nemá žádný právní význam, v podstatě se ani o překážku v práci na straně zaměstnance v této době nejedná, protože zaměstnanec není povinen ve volitelné pracovní době práci konat. Jestliže překážky v práci na straně zaměstnance zasáhnou do pracovní doby volitelné, nejsou považovány za odpracovanou dobu a z toho důvodu také zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, i když při konkrétních překážkách v práci na ni vzniká právo. Jako překážky v práci na straně zaměstnance se posuzují všechny překážky, které jsou na základě zmocnění daného § 199 ZP uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Mezi osobní překážky v práci na straně zaměstnance se však zařazují i překážky v práci z důvodu obecného zájmu uvedené v § 200, 201, 202 a 203 ZP. Překážkou v práci na straně zaměstnance je i pracovní volno související s brannou povinností (§ 204 ZP) a překážky v práci z důvodu školení, jiné formy přípravy nebo studia (§ 205 ZP). Odlišné posuzování překážek v práci na straně zaměstnance se proto vztahuje na všechny existující překážky v práci, které na straně zaměstnance mohou nastat s dvěma výjimkami.
NahoruDočasná pracovní neschopnost
První výjimka se vztahuje pouze na dočasnou pracovní neschopnost, kdy se zaměstnanci poskytuje náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP. Dočasná pracovní neschopnost je pro případ překážky v práci na straně zaměstnance jedinou výjimkou, při níž se postupuje odchylným způsobem. Je-li podle § 85 ZP pracovní doba pružně rozvržena, upravuje § 85 odst. 5 ZP, že toto pružné rozvržení pracovní doby se neuplatní při některých situacích. Mimo jiné i v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu podle § 192 ZP nebo dávky podle předpisů o nemocenském pojištění. V takových případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit. S ohledem na § 85 odst. 5 ZP i ustanovení věty druhé § 97 ZP se při dočasné pracovní neschopnosti postupuje tak, jako by zaměstnanec nepracoval v pružné pracovní době, ale použije se předem stanovené rozvržení pracovní doby. Při poskytování náhrady mzdy nebo platu v době prvních 14 kalendářních dní se postupuje podle předem stanoveného rozvržení pracovní doby. Zaměstnanci proto přísluší náhrada mzdy nebo platu poskytovaná podle § 192 až 194 ZP v rozsahu pracovní doby, která je pro tento účel stanovena. Takto upravená zásada má ale i ten důsledek, že předem stanovené rozvržení pracovní doby pro případ dočasné pracovní neschopnosti anebo karantény má vliv na počet odpracovaných hodin a zaměstnanec tak nemusí pracovní dobu napracovat. Pružné rozvržení pracovní doby se nevztahuje ani pro případ osobní překážky v práci, při které se poskytují dávky podle předpisů o nemocenském pojištění, i pro poskytování nemocenského podle zákona č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se proto postupuje shodně podle stanoveného rozvržení pracovní doby.
NahoruPřesná délka nezbytně nutné doby
Druhou výjimkou jsou překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou vymezeny přesnou délkou nezbytně nutné doby, po kterou zaměstnanci přísluší pracovní volno, nebo jde-li o činnost zástupců zaměstnanců. Jako výkon práce se pro uvedený případ posuzuje celá tato doba. O překážky v práci na straně zaměstnance, které jsou předem vymezeny přesnou délkou nezbytně nutné doby, se jedná např. u překážky uvedené v bodě 5 a 7 přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb. (svatba nebo úmrtí rodinných příslušníků). O překážku vymezenou přesným rozsahem se také jedná při pracovním volnu poskytovaném v souvislosti se zvyšováním kvalifikace podle § 232 ZP. Pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu je upraveno v § 232 odst. 1 písm. b), c), d) a e) ZP jako počet pracovních dnů.
Za dobu 1 dne se pro účely § 97 ZP považuje doba…