č. 3279/2015 Sb. NSS, Mezinárodní ochrana: pronásledování z důvodu konverze ke křesťanství
č. 3279/2015 Sb. NSS
Mezinárodní ochrana: pronásledování z důvodu konverze ke křesťanství
k § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákonů č. 2/2002 Sb. a č. 165/2006 Sb.
Pro posouzení věrohodnosti tvrzení, že žadatel o mezinárodní ochranu byl pronásledován z důvodu konverze ke křesťanství [§ 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu], by se měl správní orgán zaměřit při výslechu žadatele zejména na: (i) posouzení života žadatele před konverzí, (ii) samotnou konverzi, (iii) zhodnocení konverze žadatelem, (iv) žadatelovu znalost nového náboženství a (v) náboženskou aktivitu žadatele. Závěr opřený výlučně o dílčí mezery ve znalosti křesťanské věrouky zpravidla není dostatečný.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2015, čj. 4 Azs 71/2015-54)
Prejudikatura: č. 903/2006 Sb. NSS a č. 3085/2014 Sb. NSS.
Věc: Abdelkader R. (Alžírsko) proti Ministerstvu vnitra o mezinárodní ochranu, o kasační stížnosti žalobce.
Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 6. 2014 rozhodl tak, že žalobci neudělil mezinárodní ochranu. V rozhodnutí vycházel zejména z toho, že žalobce nesplňoval podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu, protože v Alžírsku nedocházelo k pronásledování křesťanů. Ze zpráv o zemi původu vyplynulo, že mnoho alžírských konvertitů vyznávalo otevřeně křesťanství, a ačkoli v Alžírsku operovala teroristická skupina Al-Kajda islámského Magrebu, žalobce nezmínil svoji obavu z této skupiny a neuvedl, že by měl s jejími příslušníky jakékoli problémy. Pokud by žalobci nebezpečí hrozilo, mohl využít ochrany státu. Žalovaný zároveň vyjádřil pochybnosti o žalobcově konverzi ke křesťanství, neboť při pohovoru žalobce zodpověděl pouze otázky týkající se starozákonních textů, které jsou součástí věrouky i věřících muslimů, ale neznal odpovědi na otázky týkající se Nového zákona. Za nedůvodnou shledal žalovaný dále obavu z pronásledování pro berberskou národnost, protože dle dostupných informací Berbeři nebyli v Alžírsku pronásledováni. Rovněž obavu z pronásledování pro dezerci z vojenské služby v 70. letech nevyhodnotil žalovaný za významnou, neboť se nejednalo bez dalších skutečností o azylově relevantní důvod a žalobce navíc sám považoval problém za vyřešený. Při posuzování důvodů pro udělení humanitárního azylu žalovaný vycházel především z lékařské zprávy ze dne 20. 3. 2014 o žalobcově zdravotním stavu, ze které nevyplývaly důvody hodné zvláštního zřetele pro jeho udělení. Žalobce rovněž netvrdil, že by jeho zdravotní stav vyžadoval zvláštní či v jeho vlasti nedostupnou léčbu. Závěrem se žalovaný zabýval důvody pro udělení doplňkové ochrany. Posuzoval zejména skutečnost, že v Alžírsku není demokratický režim, již zmíněnou dezerci, žalobcovo křesťanské vyznání a jeho berberskou národnost. Žalovaný dospěl k závěru, že v žádném z uvedených případů by žalobci nehrozilo při návratu do Alžírska nebezpečí vážné újmy, které by bylo důvodem pro udělení doplňkové ochrany.
Žalobou u Krajského soudu v Praze napadl žalobce uvedené rozhodnutí žalovaného. Namítal porušení § 12 zákona o azylu, protože žalovaný se nezabýval tvrzeným pronásledováním žalobce, kterého dvakrát nebo…
