č. 2900/2013 Sb. NSS, Služební poměr: služba přesčas
č. 2900/2013 Sb. NSS
Služební poměr: služba přesčas
k § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 530/2005 Sb. (v textu jen „služební zákon“)
Na základě analogické aplikace § 125 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, má příslušník nárok na náhradní volno, případně na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku, i za každou vykonanou hodinu služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářním roce, která byla nařízena v rozporu se zákonem.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 5. 2013, čj. 4 Ads 11/2013-41)
Prejudikatura: č. 2823/2013 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 63/1997 Sb., č. 30/1998 Sb., č. 280/2006 Sb. a č. 36/2012 Sb.
Věc: Dušan K. proti Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihočeského kraje o zaplacení služby přesčas, o kasační stížnosti žalované.
Ředitel pro řízení lidských zdrojů žalované zamítl dne 27. 1. 2011 žádost žalobce o zpětné doplacení 150 hodin za výkon služby přesčas za roky 2008, 2009 a 2010. Dne 1. 11. 2011 přiznal ředitel pro řízení lidských zdrojů žalované žalobci odchodné ve výši 230 550 Kč, a to podle § 155 a § 156 odst. 1 a odst. 2 služebního zákona.
Žalobce podal proti uvedeným rozhodnutím ředitele pro řízení lidských zdrojů odvolání. Žalovaná spojila řízení o odvolání proti zamítnutí žádosti o zpětné doplacení 150 hodin za službu přesčas a řízení o odvolání proti rozhodnutí o přiznání odchodného do jednoho. Ředitel žalované rozhodnutím ze dne 28. 3. 2012 zamítl odvolání žalobce a napadená rozhodnutí potvrdil.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který rozsudkem ze dne 27.11.2012, čj. 10 A 48/2012-36, rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud uvedl, že žalobce požaduje doplatit výkon služby přesčas do limitu 150 hodin v kalendářních letech 2008, 2009 a 2010 a tento doplatek zohlednit při stanovení výše odchodného, neboť podle něho služba přesčas nebyla nařízena v důležitém zájmu služby a přesčasové hodiny nebyly ničím odůvodněny.
Krajský soud připomněl, že v dané věci přezkoumával v pořadí již druhé rozhodnutí žalované o odvolání proti zamítnutí žádosti žalobce o zpětné doplacení 150 hodin za výkon služby přesčas za roky 2008, 2009 a 2010. Předchozí rozhodnutí o odvolání bylo zrušeno rozsudkem krajského soudu ze dne 29.12. 2011, čj. 10 A 75/2011-23, a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. V něm byla žalovaná zavázána právním názorem krajského soudu, podle něhož je zapotřebí vycházet z výjimečnosti služby přesčas, neboť zákonodárce její přípustnost podmínil existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž splnění ji nelze nařídit. Krajský soud zdůraznil, že výjimečnost služby přesčas ani důležitý zájem služby nejsou dány v případech dlouhodobého a vědomého přístupu žalované při řešení nedostatečného personálního obsazení příslušného útvaru. Vznik neočekávané situace odůvodňující nařízení služby přesčas si lze představit jen kupříkladu při momentální indispozici či absenci některého z příslušníků…
