Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 23 ZNP - Podmínky nároku na nemocenské

10.2.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4.3.23
§ 23 ZNP – Podmínky nároku na nemocenské

JUDr. Jan Přib

Úplné znění


Ustanovení související

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění

    • § 14-15 – obecné podmínky nároku na dávky

    • § 16 – překážky výplaty nemocenského

    • § 25 – vyloučení nároku na nemocenské

    • § 26-28 – podpůrčí doba u nemocenského

    • § 55 – dočasná pracovní neschopnost

    • § 109 odst. 3 – uplatnění nároku na výplatu nemocenského

    • § 167 – karanténa

  • Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví

    • § 2 odst. 7 písm. a) – pojem karantény

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

    • § 192-194 – náhrada mzdy, platu nebo odměny v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény


Komentář
Komentář

Sociálními událostmi, s nimiž je spojen vznik nároku na nemocenské, je vznik dočasné pracovní neschopnosti a nařízení karantény. Podmínkou nároku na nemocenské je, aby dočasná pracovní neschopnost nebo karanténa trvaly stanovenou dobu, tj. déle než 14 kalendářních dní. Nárok na nemocenské vzniká od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény a trvá po dobu trvání těchto skutečností (nezávisle na trvání zaměstnání), nejdéle však do dne, kterým končí podpůrčí doba. Nárok na nemocenské před 15. kalendářním dnem trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény nevzniká ani tehdy, není-li před tímto dnem nárok na poskytování náhrady mzdy (platu, odměnu) ze strany zaměstnavatele.

V období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény jsou pojištěnci zabezpečeni podle zvláštních právních předpisů formou náhrady mzdy, platu nebo odměny (sníženého platu nebo snížené odměny). Zaměstnanci v pracovním poměru a zaměstnanci činní na základě dohody o pracovní činnosti jsou v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti zabezpečeni formou náhrady mzdy či platu nebo odměny podle § 192 - 194 ZP.

Zabezpečení zaměstnanců v pracovním poměru v období prvních 14 kalendářních dnů DPN nebo karantény

Zaměstnanci v pracovním poměru, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle zákona o nemocenském pojištění, tj. je účasten nemocenského pojištění a nejedná se o případy, kdy zaměstnanec nemá nárok na nemocenské podle § 25 ZNP (zaměstnanec si úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost). Náhrada mzdy nebo platu se poskytuje

  • jen po dobu trvání pracovního poměru, a to i když ještě neuplynulo období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,

  • nejdéle do vyčerpání podpůrčí doby stanovené podle § 26, 28 ZNP, přestože pracovní poměr ještě trvá.

Náhrada mzdy nebo platu přísluší za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za něž jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle zákona o nemocenském pojištění. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy či platu, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, náleží mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu, nepřísluší mu současně náhrada mzdy či platu z důvodu jiné překážky v práci.

V rámci uvedeného období prvních 14 kalendářních dnů nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za první tři dny, za které se náhrada poskytuje, tj. za první tři pracovní dny, popřípadě uvedené svátky, nejvýše však za prvních 24 neodpracovaných hodin z rozvržených směn; to však neplatí v případě karantény (při karanténě náhrada přísluší i za tyto první tři dny).

Náhrada mzdy nebo platu přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku.

Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Pro úpravu průměrného výdělku se tedy použije v roce 2017 jako první redukční hranice částka 164,85 Kč, jako druhá redukční hranice částka 247,10 Kč a jako třetí redukční hranice částka 494,20 Kč. To znamená, že se průměrný výdělek redukuje prostřednictvím tří upravených redukčních hranic tak, že do první redukční hranice 164,85 Kč se z průměrného výdělku počítá 90 %, v pásmu nad první redukční hranici do druhé redukční hranice 247,10 Kč se počítá 60 %, v pásmu nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice 494,20 Kč se počítá 30 % a k částce průměrného výdělku nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Zjišťování průměrného výdělku je upraveno v § 351-362 ZP; průměrným výdělkem je průměrný hrubý výdělek a zjišťuje se jako průměrný hodinový výdělek z rozhodného období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí.

Je-li dohodnuto (zejm. v kolektivní smlouvě) nebo stanoveno