dnes je 19.3.2024

Input:

§ 223 ZP Krácení dovolené

14.1.2021, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 9 minut

2.9.223
§ 223 ZP Krácení dovolené

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 78 odst. 1 písm. c) – definice směny

    • § 147 odst. 1 písm. e) – oprávnění zaměstnavatele ke srážkám ze mzdy nebo platu

    • § 211 – druhy dovolené

    • § 213 – právo na dovolenou za kalendářní rok

    • § 215 – dodatková dovolená

    • § 222 – náhrada mzdy nebo platu za dovolenou

    • § 222 odst. 4 – povinnost zaměstnance vrátit náhradu mzdy nebo platu za dovolenou

    • § 278 odst. 3 – definice projednání s odborovou organizací

    • § 348 odst. 3 – projednání neomluveného zameškání práce s odborovou organizací

Právo na dovolenou, které zaměstnanci vznikne, je možné od 1. 1. 2021 krátit pouze o neomluveně zameškanou pracovní směnu. Dosavadní způsob zjišťování práva na dovolenou podle minimálního počtu odpracovaných dní a následného případného krácení práva na dovolenou, pokud zaměstnanci nepracovali z důvodu některých překážek v práci (např. dočasná pracovní neschopnost či rodičovská dovolená), je zrušen. Případné zameškané doby se zohledňují ihned při vzniku práva na dovolenou.

Krácení práva na dovolenou z důvodu neomluveně zameškané pracovní směny je sankčním opatřením zaměstnavatele za to, že zaměstnanec porušil svou základní povinnost, kterou vůči zaměstnavateli má, a to podle § 38 odst. 1 písm. b) ZP konat osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní nebo jinak dohodnuté pracovní době. Krácení dovolené z důvodu absence není povinné, záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. I když má zaměstnanec neomluvenou absenci, zaměstnavatel z tohoto důvodu krátit dovolenou nemusí.

I při krácení pro neomluvenou absenci je však nutné zdůraznit, že lze krátit pouze tu dovolenou, na kterou zaměstnanci vzniklo právo, protože splnil potřebné podmínky (viz § 213 a 215 ZP). Jestliže zaměstnanec podmínky vzniku práva na dovolenou nesplní, nelze mu dovolenou krátit.

Zaměstnanec právo na zkrácenou část dovolené ztrácí. Ke krácení dovolené dochází bez ohledu na to, zda dovolená již byla vyčerpána anebo nikoliv. Jestliže dovolená (nebo její část) byla vyčerpána a zaměstnanci byla náhrada mzdy nebo platu za takto vyčerpanou dovolenou vyplacena, musí ji zaměstnanec zaměstnavateli vrátit. Pokud zaměstnanec dovolenou ještě nečerpal, bude mu dovolená poskytnuta už pouze v tom rozsahu, který zbývá po jejím zkrácení. Povinnost zaměstnance vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu za dovolenou nebo její část, na niž ztratil právo, upravuje § 222 odst. 4 ZP. Zaměstnavatel má také právo bez souhlasu zaměstnance provést z jeho mzdy srážku podle § 147 odst. 1 písm. e) ZP na náhradu mzdy nebo platu za dovolenou, na niž zaměstnanec ztratil právo nebo na niž mu právo nevzniklo. Zaměstnanec má povinnost zaměstnavateli vrátit vyplacenou náhradu mzdy nebo platu, i když nelze provést srážku ze mzdy, protože buď její výše neumožňuje srážku provést v dostatečném rozsahu, nebo vůbec, anebo pracovní poměr již skončil. Zaměstnavatel má tak vůči zaměstnanci pohledávku, kterou může samostatně vůči zaměstnanci uplatnit, a to v případě neuhrazení i soudní žalobou u soudu příslušného podle bydliště zaměstnance.

Zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu, a to o počet neomluveně zameškaných hodin; neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn lze sčítat. Z této úpravy vyplývá, že aby mohl zaměstnavatel ke krácení dovolené přistoupit, musí zaměstnanec neomluveně zameškat alespoň 1 směnu, a to buď vcelku, anebo součtem zameškání kratších částí jednotlivých směn. Pokud by zaměstnanec zameškal v kalendářním roce pouze 2 hodiny v jedné směně, nelze podle mého názoru ke krácení dovolené přistoupit, protože není naplněna podmínka upravená v § 223 odst. 1 ZP, že zaměstnavatel může dovolenou krátit jen za neomluveně zameškanou směnu. Směnou se podle § 78 odst. 1 písm. c) ZP rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat.

Krácení dovolené za kalendářní rok

Dovolenou, na kterou vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, lze krátit pouze pro neomluveně zameškanou směnu v tomto kalendářním roce, tj. v době od 1. 1. do 31. 12. V této době se zjišťují jak podmínky splnění práva na dovolenou, tak i neomluveně zameškané doby pro účely případného krácení tohoto práva.

Krácení za neomluveně zameškanou směnu

Zaměstnavatel dovolenou z tohoto důvodu krátit nemusí, záleží na jeho rozhodnutí. Krátit za neomluveně zameškanou pracovní směnu lze nejenom dovolenou za kalendářní rok, či její poměrnou část podle § 213 ZP, ale také dodatkovou dovolenou poskytovanou podle § 215 ZP. Neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se pro toto krácení dovolené mohou sčítat. Zda se jedná o neomluvené zameškání práce, určuje zaměstnavatel po projednání s odborovou organizací (§ 348 odst. 3 ZP), pokud u něj působí. Postačí pouze projednání s odborovou organizací, a to na rozdíl od právní úpravy platné do 31. 12. 2011. Neomluvená nepřítomnost se tehdy určovala v dohodě s odborovou organizací. Za současného právního stavu není proto stanovisko odborové organizace k určení omluvitelného nebo neomluvitelného důvodu nepřítomnosti zaměstnance v práci závazné. Postačí pouze, aby s odborovou organizací zaměstnavatel posouzení projednal. I kdyby odborová organizace nesouhlasila s tím, že se jedná o neomluvené zameškání směny, zaměstnavatel může tuto dobu jako neomluveně zameškanou posoudit. Při projednání s odborovou organizací není totiž zaměstnavatel vázán jejím stanoviskem. Pro splnění právní povinnosti postačí pouze, aby byla záležitost s odborovou organizací projednána. O tom, v jakém rozsahu zaměstnavatel dovolenou zkrátí, rozhoduje výhradně sám. Rozhodnutí o rozsahu krácení dovolené projednání s odborovou organizací nepodléhá. Rozsah krácení je však omezen právní úpravou. Zaměstnavatel může dovolenou krátit pouze o počet skutečně

Nahrávám...
Nahrávám...