dnes je 29.3.2024

Input:

§ 216 ZP Obecná ustanovení o dovolené

4.6.2018, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 8 minut

2.9.216
§ 216 ZP Obecná ustanovení o dovolené

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 39 – pracovní poměry na dobu určitou

    • § 79 – stanovená délka týdenní pracovní doby

    • § 79a – stanovená délka týdenní pracovní doby u mladistvých

    • § 91 – dny pracovního klidu

    • § 195 – mateřská dovolená

    • § 196 – rodičovská dovolená

    • § 211 – druhy dovolené

    • § 222 odst. 2 – náhrada za dovolenou při skončení pracovního poměru

    • § 271k – pracovní úraz a nemoc z povolání

    • § 348 – doby posuzované jako výkon práce

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

    • § 41a až 41f – dlouhodobé ošetřovné

  • Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci

Komentář

Pro účely dovolené jsou v § 216 definovány v části deváté ZP, tj. v části upravující dovolenou, používané pojmy a jsou stanovena pravidla, jak při aplikaci některých ustanovení týkajících se dovolené postupovat. Jedná se o společné ustanovení pro všechny druhy dovolené upravené v § 211 ZP. Definice a postupy se použijí výhradně pro účely dovolené a nevztahují se na jiné úpravy zákoníku práce.

Nepřetržité trvání pracovního poměru

Dovolená představuje jedinou výjimku v posouzení doby trvání pracovního poměru jako nepřetržité, pokud na sebe pracovní poměry bezprostředně navazují. Důvodem této úpravy je, aby i v případě, že zaměstnanec po celý kalendářní rok pracuje, ale formálně práci nekoná v jednom pracovním poměru, ale v pracovních poměrech, které na sebe bezprostředně navazují, měl tento zaměstnanec při dovolené stejné podmínky jako ten, který stejnou dobu pracuje v jednom pracovním poměru. Výjimka se týká pouze pracovních poměrů jednoho zaměstnance u stejného zaměstnavatele, zaměstnavatel i zaměstnanec musí být titíž. I kdyby měl zaměstnanec více pracovních poměrů, které na sebe bezprostředně navazují, ale zaměstnavatelé by byli odlišní, pravidlo se nepoužije. Výhradně pro účely dovolené § 216 odst. 1 ZP stanoví, že za nepřetržité trvání pracovního poměru se považuje i skončení dosavadního a bezprostředně navazující vznik nového pracovního poměru zaměstnance k témuž zaměstnavateli. Jde o výjimku z obecného pravidla, že každý pracovní poměr se posuzuje samostatně a práva a povinnosti z nich vzniklá se posuzují výhradně z tohoto konkrétního vztahu.

Za bezprostřední navázání se považuje též, pokud na skončení předchozího pracovního poměru navazují dny pracovního klidu a na ně vznik nového pracovního poměru. Bezprostředně navazující pracovní poměry se posuzují jako jeden celek. Počet takto bezprostředně navazujících pracovních poměrů není omezen. Jako jeden celek se mohou posuzovat dva, ale i více pracovních poměrů, např. u zaměstnavatele, který je agenturou práce, protože u agenturního zaměstnávání není počet sjednání pracovních poměrů na dobu určitou omezen.

Bezprostředně navazující pracovní poměry se považují pro účely dovolené za jeden celek, a proto se podmínky vzniku práva i čerpání dovolené posuzují v tomto jednom celku. Není-li dovolená vyčerpána v prvním pracovním poměru, neposkytuje se při jeho skončení náhrada mzdy nebo platu za případně nevyčerpanou dovolenou, protože pracovní poměr pro účely dovolené stále pokračuje a trvá a zaměstnavatel určí její čerpání v dalším pracovním poměru.

Náhradní doby výkonu práce

Zjišťování podmínek vzniku práva na dovolenou nebo naopak jejího krácení pro zameškanou dobu závisí na počtu odpracovaných nebo zameškaných pracovních dní. Zákoník práce obecně za dobu odpracovanou považuje i jiné doby než ty, v nichž zaměstnanec práci koná. V § 348 ZP odst. 1 obecně stanoví doby, které se považují za výkon práce, i když zaměstnanec fakticky nepracuje (překážky v práci, s výjimkou doby pracovního volna poskytnutého na žádost zaměstnance, bylo-li předem sjednáno jeho napracování; doba, po kterou byla práce přerušena pro nepříznivé povětrnostní vlivy; dovolená; náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek a doba, kdy zaměstnanec nepracuje proto, že je svátek, za který mu přísluší náhrada mzdy, popřípadě za který se mu jeho měsíční mzda nekrátí).

Ustanovení se použije i pro účely dovolené s výjimkami, které upravuje § 216 odst. 2 ZP. Jako výkon práce se pro účely dovolené neposuzuje doba zameškaná pro důležité osobní překážky v práci, pokud nejsou uvedeny v nařízení vlády č. 590/2006 Sb. Doba mateřské dovolené v rozsahu 28, případně 37 týdnů, případně doba rodičovské dovolené zaměstnance čerpané v rozsahu této mateřské dovolené, a doba dočasné pracovní neschopnosti vzniklé v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání vzniklých při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním se za výkon práce považují.

Od 1. 6. 2018 se nově za dobu odpracovanou považuje i doba

Nahrávám...
Nahrávám...