dnes je 29.3.2024

Input:

č. 1696/2008 Sb. NSS, Služební poměr: Hasičský záchranný sbor České republiky; podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné

č. 1696/2008 Sb. NSS
Služební poměr: Hasičský záchranný sbor České republiky; podmínky nároku na výsluhový příspěvek a odchodné
k § 224 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění zákona č. 626/2004 Sb. a zákona č. 530/2005 Sb.
k § 21 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů*)
k § 58 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění zákona č. 203/1994 Sb.**)
Občanští zaměstnanci Hasičského záchranného sboru České republiky, kteří vykonávali některé administrativní a pomocné činnosti na základě § 58 zákona, č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, se účinností zákona č. 238/2000 Sb. ke dni 1.1. 2001 nestali příslušníky Hasičského záchranného sboru České republiky ve služebním poměru.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2008, čj. 3 Ads 28/2008-47)
Věc:  Josef O. proti České republice - Hasičskému záchrannému sboru ČR o výsluhový příspěvek a odchodné, o kasační stížnosti žalobce.

Pracovní smlouvou ze dne 15. 2. 1994 vznikl žalobci tímto dnem pracovní poměr u Institutu civilní ochrany ČR (dále jen „ICO ČR“), resp. u Regionálního úřadu civilní ochrany Brněnského kraje - chemické laboratoře Tišnov. ICO ČR byl organizační složkou Ministerstva obrany, které bylo pověřeno výkonem státní správy v oblasti civilní ochrany. V ICO ČR mohli být zaměstnáni jak vojáci z povolání, tak i civilní, občanští zaměstnanci Ministerstva obrany.
V souvislosti s přechodem výkonu státní správy na úseku civilní ochrany z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra byl pracovní poměr žalobce ke dni 1. 1. 2001 delimitován na Hasičský záchranný sbor ČR (dále jen „HZS ČR“). Dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 22. 1. 2001 byl žalobce zařazen na druh práce č. 199.01, správní rada -vedoucí pracovník chemické a radiační kontroly. Pracovní poměr k HZS ČR byl následně ukončen ke dni 30. 11. 2001 a rozhodnutím ředitele HZS ČR ze dne 28. 11. 2001 byl žalobce ke dni 1. 12. 2001 na základě své žádosti přijat do služebního poměru příslušníka HZS ČR. Po ukončení služebního poměru ke dni 31. 12. 2006 byla žalobci rozhodnutím ředitelky Kanceláře krajského ředitele HZS Jihomoravského kraje ze dne 29. 1. 2007 na základě § 224 zákona č. 361/2003 Sb. započtena doba rozhodná pro výsluhový příspěvek a odchodné v délce 5 let a 30 dnů.
Žalobcovo odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl dne 15. 5. 2007 a rozhodnutí I. stupně potvrdil.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 20. 12. 2007 zamítl. Krajský soud předeslal, že výsluhové nároky přísluší pouze zaměstnancům státu v kvalifikovaném pracovním poměru, který zákon označuje jako služební poměr. Vzhledem k tomu, že žalobce byl občanským zaměstnancem Regionálního úřadu civilní ochrany Brno, neměl nárok na výsluhový příspěvek nebo odchodné, který náleží toliko vojákům z povolání. Žalobce se nestal příslušníkem HZS ČR ve smyslu zákona č. 133/1985 Sb., či zákona č. 238/2000 Sb. delimitací ani následně uzavřenou dohodou o změně pracovního poměru, nýbrž teprve rozhodnutím ze dne 28. 11. 2001.
Nahrávám...
Nahrávám...