Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 123 ZP Platové tarify

24.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.6.123
§ 123 ZP Platové tarify

JUDr. Eva Rothová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 109 odst. 3 – definice platu

    • § 109 odst. 4 – závazná hlediska odměňování

    • § 110 – stejný plat za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty

    • § 122 – určení platu

    • § 333 – počítání času

  • Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 399/2017 Sb.

  • Nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě

    • § 2 – kvalifikační předpoklady

    • § 3 – postup při zařazení zaměstnance do platové třídy

    • § 4 – postup při zařazení zaměstnance do platového stupně

    • § 6 – zvláštní způsob určení platového tarifu

Komentář
Komentář

Platový tarif je základní nárokovou složkou platu zaměstnance. Podle § 123 ZP přísluší zaměstnanci platový tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen. Podle odstavce 4 téhož paragrafu zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe”).

Stupnice platových tarifů stanoví nařízení vlády o platových poměrech v přílohách 1 až 5. Platové tarify uvedené v jednotlivých stupnicích přísluší zaměstnancům, kteří pracují po stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 79 ZP). Sjednal-li zaměstnavatel se zaměstnancem kratší pracovní dobu, přísluší zaměstnanci platový tarif odpovídající této kratší pracovní době (§ 80 ZP).

Zařazení zaměstnance a vedoucího zaměstnance do platové třídy

Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě (vyplývajícího z jmenování) a v jeho mezích na něm požadovaných nejnáročnějších prací. Vedoucí zaměstnanec se zařazuje do platové třídy podle nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává. Zařazení vedoucího zaměstnance do platové třídy se odvozuje od zařazení nejvýše zařazeného podřízeného zaměstnance i v případě, kdy vedoucí zaměstnanec řídí tohoto podřízeného zaměstnance jen organizačně, nikoliv odborně. Pouze v případě, že vedoucí zaměstnanec výhradně sám vykonává náročnější práce, než jsou práce, jejichž výkon řídí, zařadí se do platové třídy odpovídající vykonávané práci (podle stejného principu jako řadový zaměstnanec).

Zákoník práce stanoví základní podmínky pro zařazení zaměstnance do platové třídy a platového stupně, s tím, že zmocňuje vládu, aby bližší úpravu provedla nařízením. Toto zmocnění bylo realizováno vydáním nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 399/2017 Sb. a nařízení vlády č. 341/2017. Sb, o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 2018 a nahradilo nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.

Katalog prací

Katalog prací, který je podkladem pro zařazování zaměstnanců do platových tříd, tvoří seznam prací od nejjednodušších, rutinních až po nejnáročnější koncepční a systémové práce, které jsou podle kritérií stanovených v § 109 odst. 4 ZP a podrobně rozpracovaných v § 110 odst. 3 až 5 ZP rozděleny do šestnácti platových tříd. Pokud některou činnost katalog prací neobsahuje, zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platové třídy, ve které jsou v katalogu prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s požadovanou činností z hlediska složitosti, odpovědnosti a namáhavosti (§ 3 odst. 1 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.).

Ačkoliv zákoník práce stanoví, že výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání je plně v kompetenci zaměstnavatele (§ 30 ZP), jsou zaměstnavatelé povinni respektovat kvalifikační předpoklady stanovené pro výkon některých prací právními předpisy. Pokud pro výkon určité práce stanoví kvalifikační předpoklady více právních předpisů, může zaměstnavatel obsadit pracovní místo pouze takovým zaměstnancem, který splňuje všechny kvalifikační předpoklady (pokud příslušný právní předpis nepřipouští výjimku). Stanovil-li navíc zaměstnavatel pro výkon některých prací kvalifikační požadavky (např. zaměření nebo obor vzdělání, jazykové znalosti), musí zaměstnanec splnit příslušný kvalifikační požadavek vedle kvalifikačních předpokladů stanovených právními předpisy.

Kvalifikační předpoklady

Nařízení vlády o platových poměrech stanoví kvalifikační předpoklady pro jednotlivé platové třídy v § 2 nařízení vlády č 341/2017 Sb. Těmito kvalifikačními předpoklady jsou stupně dosaženého vzdělání podmiňující možnost zařazení zaměstnanců do platové třídy.

Pro výkon prací v jednotlivých platových třídách jsou stanoveny tyto kvalifikační předpoklady: základní vzdělání nebo základy vzdělání pro 1. a 2. platovou třídu, střední vzdělání pro 3. platovou třídu, střední vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání pro 4. platovou třídu, střední vzdělání s výučním listem pro 5. platovou třídu, střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem pro 6. platovou třídu, střední vzdělání s maturitní zkouškou pro 7. a 8. platovou třídu, vyšší odborné vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou pro 9. platovou třídu, vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné vzdělání pro 10. platovou třídu, vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu pro 11. a 12 platovou třídu a vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu pro 13. až 16. platovou třídu.

Ve veřejných službách a správě jsou konány i práce, pro které je obtížné stanovit potřebné vzdělání jednoznačně. Pro některé platové třídy je proto nařízením vlády o platových poměrech stanoven kvalifikační předpoklad vzdělání alternativně (ve dvou stupních). O stupni vzdělání, potřebném pro výkon konkrétní práce, rozhoduje v případě alternativně stanoveného vzdělání zaměstnavatel, nestanoví-li potřebný stupeň vzdělání jako kvalifikační předpoklad zvláštní právní předpis.

Výjimečné zařazení zaměstnance do platové třídy

Protože získání zaměstnance, který dosáhl potřebného vzdělání, činí v některých případech při obsazování pracovních míst potíže, je zároveň platovými předpisy upraven okruh výjimek z tohoto pravidla, jež umožňují zařadit do platové třídy zaměstnance, který kvalifikační předpoklady neplní, a to buď na dobu časově omezenou, nebo při splnění stanovených podmínek na dobu neomezenou.

Zaměstnance, který nesplňuje stanovený kvalifikační předpoklad vzdělání, může zaměstnavatel podle § 3 odst. 3 nařízení vlády o platových poměrech výjimečně zařadit do platové třídy za předpokladu, že:

  1. zaměstnanec sice nesplňuje potřebné vzdělání podle platových předpisů, avšak dosáhl vzdělání, které pro výkon požadovaných prací stanoví jako kvalifikační předpoklad zvláštní právní předpis (například § 34 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, § 9 odst. 5 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, § 116 odst. 5 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách),
  2. zaměstnanec vykonává práce zvláštní povahy, pro jejichž kvalitní výkon nelze stanovit teoretickou přípravu (vzdělání) jako hlavní kritérium. Konkrétně jde o práce vykonávané umělci, umělecko-pedagogickými pracovníky, sportovci a trenéry.

Pokud se zaměstnavateli nepodařilo obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, a zároveň se nejednalo o výkon prací, pro které mohl využít výjimku podle § 3 odst. 3 písm. a) nebo b) nařízení vlády č. 341/2017 Sb., a není–li to v rozporu s úpravou vyplývající ze zvláštního právního předpisu, může zaměstnance, který nesplňuje potřebné vzdělání, výjimečně zařadit do platové třídy podle § 3 odst. 4, a to:

  • až na dobu 4 let

  • nebo na dobu delší (časově neomezenou), pokud zaměstnanec prokázal předchozí praxí nebo po dobu výjimečného zařazení na omezenou dobu (až čtyř let) schopnost k výkonu požadované práce.

Časově omezenou dobu výjimečného zařazení zaměstnance do platové třídy může zaměstnavatel využít jednak k ověření pracovní způsobilosti zaměstnance, jednak např. v případech, kdy má zájem podmínit obsazení pracovního místa tím, že zaměstnanec ve stanovené době zahájí studium, kterým si doplní potřebné vzdělání nebo zaměstnavatelem stanovené požadavky (např. jazykové znalosti). Jestliže zaměstnanec během doby čtyř let (nebo kratší doby, určené zaměstnavatelem), na kterou byl výjimečně zařazen do platové třídy, nesplní podmínku pro další výjimečné zařazení stanovenou nařízením vlády o platových poměrech (neprokáže schopnost k výkonu požadované práce) nebo zaměstnavatelem (např. nezahájí studium nebo v něm řádně nepokračuje), nebo pokud zaměstnavatel žádnou podmínku nestanovil, protože možnost dočasného výjimečného zařazení zaměstnance do platové třídy využil k vyhledání jiného kvalifikovaného zaměstnance, může se zaměstnancem po uplynutí doby, na kterou ho výjimečně zařadil do platové třídy, buď sjednat změnu druhu práce v pracovní smlouvě tak, aby zaměstnanec vykonával práci, pro kterou splňuje kvalifikační předpoklady, nebo s ním rozvázat pracovní poměr dohodou nebo výpovědí podle § 52 písm. f) ZP. Rozhodnutí o výjimečném zařazení zaměstnance do platové třídy při neplnění kvalifikačních předpokladů stanovených v § 2 nařízení vlády č. 341/2017 Sb. je plně v pravomoci zaměstnavatele a zaměstnanec se výjimečného zařazení nemůže domáhat.

Jestliže byl zaměstnanec ke dni 1. 1. 2018, kdy nabylo účinnosti nařízení vlády č. 341/2017 Sb., výjimečně zařazen do platové třídy, pro kterou nesplňuje potřebné vzdělání, na základě § 3 odst. 3 písm. a) nařízení vlády č. 564/2006 Sb., posuzuje se podle přechodného ustanovení ( § 10 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.) doba pro časově omezené výjimečné zařazení tohoto zaměstnance i nadále podle nařízení vlády č. 564/2006 Sb., to znamená, že od účinnosti nového nařízení vlády nepočne běžet znovu.

Zařazení zaměstnance do platového stupně

Základním kritériem pro zařazení zaměstnance do platového stupně je předchozí praxe. Započitatelná praxe zahrnuje jednak doby předchozího výkonu práce, jednak tzv. náhradní doby, vztahující se k péči o dítě a k výkonu vojenské služby. Náhradním dobám přikládá ZP v souladu s celospolečenským zájmem zvláštní význam, a proto skutečnost, že v uvedených dobách zaměstnanec musel přerušit pracovní kariéru, kompenzuje zahrnutím těchto dob pro účely odměňování do praxe (§ 123 odst. 4 ZP).

Podmínky a míru zápočtu jednotlivých dob stanoví § 4 nařízení vlády č. 341/2017 Sb.

U předchozí praxe je míra zápočtu závislá na tom, zda byla praxe získána v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného zaměření, jako pro výkon požadované práce. Taková praxe se započítává v plném rozsahu.

U jiné praxe posoudí zaměstnavatel její využitelnost pro výkon aktuálně požadované práce s tím, že maximální možný zápočet této praxe činí dvě třetiny. Jak posouzení, zda se jedná o praxi v oboru požadované práce nebo o jinou praxi, tak i rozhodnutí o míře zápočtu jiné praxe je plně v pravomoci zaměstnavatele.

Náhradní doby

Kromě předchozích dob výkonu práce započte zaměstnavatel zaměstnanci také tzv. náhradní doby, s výjimkou případů, kdy se zaměstnankyně nebo zaměstnanec současně připravovali na