dnes je 28.3.2024

Input:

§ 111 ZP - Minimální mzda

5.1.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 12 minut

2.6.111
§ 111 ZP – Minimální mzda

Ing. Ivan Tomší

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění

    • § 112 – zaručená mzda

  • Nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů

Komentář
Komentář

Účel úpravy minimální mzdy

Stanovením nejnižší úrovně výdělku, který je zaměstnavatel zaměstnanci povinen poskytnout za vykonanou práci, se sleduje především ochrana zaměstnanců proti poskytování takového výdělku, kterým není zajištěna úhrada ani základních životních potřeb zaměstnance a jeho rodiny. Dále by se stanovením minimální výdělkové úrovně mělo sledovat to, aby nejnižší úroveň pracovních příjmů byla vyšší než příjmů sociálních, aby zaměstnanci byli více motivováni k vyhledávání práce a aby formou sociálních příjmů nebyly subvencovány pracovní příjmy u zaměstnavatelů zneužívajících nepříznivou situaci na trhu práce poskytováním těchto příjmů nepřiměřeně nízkých.

Pro zaměstnavatele se minimální mzdou vymezuje nejnižší možná úroveň nákladů na mzdy (k těmto nákladům je nutno připočíst povinné příspěvky zaměstnavatelů na sociální a zdravotní pojištění). Pokud výnosy z podnikatelské činnosti neumožňují pokrýt tyto minimální náklady (minimální cenu práce), může být, stejně jako při nezpůsobilosti pokrývat jiné náklady, existence zaměstnavatele ohrožena. V tom tkví i úskalí stanovení nepřiměřeně vysoké minimální mzdy. Jejím růstem se zvyšují náklady práce zaměstnavatelů, kteří nejsou-li přinuceni ukončit svoji činnost, hledají možnosti snížení nákladů práce snižováním počtu zaměstnanců, což může vést ke snižování zaměstnanosti. Zvyšování úrovně minimální mzdy a její přibližování úrovni mezd zaměstnanců s vyššími výdělky může přivodit zužování diferenciačního pásma a oslabení stimulační funkce mzdy u zaměstnavatele. Pozitivním důsledkem stanovení minimálního mzdového nákladu je částečné omezení zneužívání situací, kdy je možné z nejrůznějších příčin (zvlášť nevýhodné postavení zaměstnanců na trhu práce, možnost poskytování tzv. černých mezd) poskytovat zaměstnanci nepřiměřeně nízké mzdy.

Minimální mzda je velmi citlivou veličinou vnímanou jednotlivými účastníky procesu odměňování zcela protikladně. Proto je důležité, aby stanovování její úrovně probíhalo za vyrovnané účasti zástupců zaměstnavatelů, zaměstnanců i vlády, která ji formou nařízení vyhlašuje. Přes určité nevýhody (nerespektování různých úrovní mezd v jednotlivých odvětvích a regionech, nepružná reakce na vývoj spotřebitelských cen, deflaci nebo na okamžitý hospodářský vývoj nebo pohyb kupní síly) je vzhledem k nerozvinutosti dialogu sociálních partnerů u nás stanovování jednotné sazby minimální mzdy právním předpisem jediným možným řešením. Obdobně je minimální mzda státem stanovována ve většině zemí Evropské unie.

V zájmu toho, aby se při odměňování zaměstnanců nesnižovala účinnost opatření kompenzující práce v některých obtížných pracovních podmínkách, odečítají se z hrubé mzdy nebo platu zaměstnance před jejich porovnáním s minimální mzdou

  1. veškerá mzda nebo plat dosažený za práci přesčas – jedná se o všechny mzdové nebo platové složky, které byly zaměstnanci poskytnuty za období, kdy pracoval přesčas včetně příplatku za práci přesčas (§ 114 nebo 127 ZP),
  2. příplatek za práci ve svátek poskytovaný ve smyslu § 115 nebo 135 ZP,
  3. příplatek za noční práci poskytovaný ve smyslu § 116 nebo 125 ZP,
  4. příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí poskytovaný ve smyslu § 117 nebo 128 ZP a
  5. příplatek za práci v sobotu a v neděli poskytovaný ve smyslu § 118 nebo 126 ZP.

Stanovování sazeb minimální mzdy

Základní sazba minimální mzdy v § 111 odst. 2 ZP (7 955 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu) tvoří hranici, pod kterou nesmí být aktuální platná sazba minimální mzdy vládou stanovena. Tímto ustanovením se zároveň vláda zmocňuje stanovit nařízením základní sazbu minimální mzdy vyšší, než vyplývá ze zákona, a to podle vývoje spotřebitelských cen a mezd, s doporučenou účinností těchto sazeb vždy od počátku kalendářního roku. Nižší sazby minimální mzdy může vláda stanovit pro zaměstnance, kteří jsou při ucházení se o práci znevýhodněni vlivy omezujícími jejich pracovní uplatnění, přičemž snížení těchto dalších sazeb nesmí být stanoveno pod 50 % základní sazby minimální mzdy určené nařízením vlády. V současné době se stanoví nižší sazby minimální mzdy pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu.

Aktuální základní sazba minimální mzdy

Základní sazba minimální mzdy je stanovena v § 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů. Aktuálně od 1. ledna 2015 činí sazba minimální mzdy podle nařízení vlády č. 204/2014 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin 55 Kč za hodinu nebo 9 200 Kč za měsíc.

Snížené sazby minimální mzdy

Pro zaměstnance, kteří jsou poživateli invalidního důchodu, činí sazba minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin podle aktuálního znění § 4 odst. 1 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. 48,10 Kč za hodinu a 8 000 Kč za měsíc. Důvodem pro takto snížené sazby je podpora pracovního uplatnění této skupiny zaměstnanců.

Při přepočtu hodinových sazeb na měsíční se vycházelo z počtu pracovních dnů v roce 2015, kterých bylo 251. Při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin připadá na jeden den 8 hodin a na celý rok při 251 pracovních dnech 2008 hodin. Na jeden kalendářní měsíc tohoto roku pak připadá 167,33 hodin (2008/12). Mezi pracovní dny se nezapočítávají svátky. Pokud je stanovena měsíční sazba minimální mzdy 9 200 Kč, činí základní hodinová sazba minimální mzdy 55 Kč (9 200/167,33). Žádný právní předpis nestanoví způsob přepočítávání hodinových sazeb na měsíční a naopak; budou-li se však v konkrétních podmínkách firmy stanovovat hodinové a měsíční sazby na stejné kalendářní období, bylo by vhodné respektovat stejné principy jejich přepočtu.

Kratší stanovená týdenní pracovní doba nebo jiná délka pracovní doby a výše minimální mzdy

Sazby minimální mzdy je nutno ve smyslu § 5 nařízení vlády, o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, upravit podle délky stanovené týdenní pracovní doby nebo sjednané kratší pracovní doby nebo podle doby odpracované.

Při jiné délce stanovené týdenní pracovní doby (§ 79 ZP) než 40 hodin (37,5 a 38,75 hod. – § 79 odst. 2 ZP) se hodinové sazby minimální mzdy úměrně zvyšují.

Zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 ZP) nebo neodpracoval v kalendářním měsíci pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se sazba minimální mzdy stanovená za měsíc snižuje úměrně odpracované době.

Výše hodinové základní sazby minimální mzdy v nařízení vlády je určena pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin. Podle § 79 odst. 2 ZP se však délka stanovené týdenní pracovní doby zkracuje. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců:

  • pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,

  • s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,

  • s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně.

Ve všech těchto případech se minimální mzda za hodinu zvýší úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance (při odpracování

Nahrávám...
Nahrávám...