Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

§ 1 ZP Předmět úpravy zákoníku práce

13.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.1.1
§ 1 ZP Předmět úpravy zákoníku práce

JUDr. Věra Bognárová

Úplné znění

Ustanovení související

  • Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

    • § 1a – základní zásady pracovního práva

    • § 2 – závislá práce

    • § 3 – výkon závislé práce

    • § 4 – použití občanského zákoníku pro pracovněprávní vztahy

    • § 4a – možnost odchýlení se od ustanovení zákoníku práce

    • § 30 – výběr fyzických osob

    • § 31 a 32 – povinnosti zaměstnavatele před vznikem pracovního poměru

    • § 52 písm. h) – výpověď pro porušení léčebného režimu

    • § 281 a násl. – rady zaměstnanců

    • § 301a – další povinnosti zaměstnance

    • § 363 – ustanovení, kterými se zapracovávají předpisy Evropské unie

  • Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů

    • čl. 26 až 29

  • Zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 198/2009 Sb., antidiskriminační zákon, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů

  • Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

    • § 3025, 3041 a 3046

Komentář
Komentář

Ustanovení § 1 vymezuje v jednotlivých písmenech předmět úpravy zákoníku práce. Jedná se o vymezení obsahu zákoníku práce, nikoliv o definování předmětu pracovněprávních vztahů. Zákoník práce upravuje právní vztahy, které vznikají při výkonu závislé práce mezi zaměstnanci a zaměstnavateli (pojem závislé práce definuje § 2 ZP). Tyto vztahy zákoník práce označuje jako pracovněprávní. Cílem právní úpravy je na jedné straně poskytnout zaměstnavateli nástroje  k organizaci práce a jejímu řízení, což odpovídá organizační funkci pracovního práva, a na druhé straně zajistit zaměstnanci standardní podmínky při výkonu práce a jeho nezbytnou ochranu, což odpovídá ochranné funkci pracovního práva. Pracovněprávní vztahy proto mají svá specifika oproti jiným soukromoprávním vztahům, i když do soukromého práva patří. Smluvní volnost subjektů při sjednávání smluv či dohod je v pracovním právu omezena z důvodu ochrany zaměstnance jako „slabšího” účastníka právního vztahu. Právní předpis v určitých případech stanoví kogentně povinnost chovat se stanoveným způsobem a nepřipouští odchylné ujednání, a to ani při souhlasu zaměstnance, protože svobodná vůle zaměstnance může být determinována existenčním ekonomickým a sociálním tlakem získat a udržet si zaměstnání.

Vztahy individuální a kolektivní povahy

V užším slova smyslu je také možné tyto právní vztahy označit jako individuální, protože vznikají mezi jednotlivým zaměstnancem a zaměstnavatelem. Kromě individuálních pracovněprávních vztahů upravuje zákoník práce také právní vztahy kolektivní povahy. Pracovněprávními vztahy jsou vztahy kolektivní povahy však pouze za podmínky, že souvisejí s výkonem závislé práce. Zákoník práce i tyto vztahy kolektivní povahy označuje jako pracovněprávní. V jednotlivých ustanoveních však dále rozlišení na individuální a kolektivní pracovněprávní vztahy nepoužívá, jejich povaha se dovozuje z toho, zda vznikají jako individuální právní vztah mezi jednotlivým zaměstnancem a zaměstnavatelem, anebo zda působí vůči více zaměstnancům na straně jedné zastoupených zpravidla jejich zastupitelským orgánem a zaměstnavatelem nebo organizací zaměstnavatelů.

Účastníci kolektivních pracovněprávních vztahů

V kolektivních pracovněprávních vztazích jsou upravovány hromadně pracovní podmínky zaměstnanců a vzájemná práva a povinnosti mezi zaměstnavateli a zástupci zaměstnanců – odborovými organizacemi, případně radami zaměstnanců.

Účastníky kolektivních pracovněprávních vztahů jsou především odborové organizace, které zastupují zaměstnance. Zaměstnavatele zastupují organizace zaměstnavatelů. Zaměstnance zastupují také rady zaměstnanců. Zákoník práce neupravuje všechny vztahy týkající se kolektivních pracovněprávních vztahů, protože kolektivní vyjednávání a řešení sporů upravuje samostatný zákon o kolektivním vyjednávání. Postavení odborových organizací a organizací zaměstnavatelů jako subjektů práva upravuje občanský zákoník.

Odborové organizace a organizace zaměstnavatelů vznikají dnem následujícím po dni, v němž bylo doručeno příslušnému orgánu veřejné moci oznámení o jejich založení; to platí obdobně, pokud dochází ke změně nebo zániku odborové organizace (§ 3025 odst. 2 NOZ). Ustanovení občanského zákoníku o právnických osobách a spolku se použijí na odborové organizace a organizace zaměstnavatelů přiměřeně jen v tom rozsahu, v jakém to neodporuje jejich povaze zástupců zaměstnanců a zaměstnavatelů podle mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a které upravují svobodu sdružování a ochranu práva svobodně se sdružovat (§ 3025 odst. 1 NOZ).

Podle § 278 ZP si zaměstnanci zaměstnavatele mohou k zajištění práva na informace a projednání zvolit radu zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci podle § 281 ZP. Na rozdíl od odborové organizace a organizací zaměstnavatelů rada zaměstnanců nemá právní osobnost, tzn. nezařazuje se mezi právnické osoby a její vznik a způsob fungování upravuje výhradně § 281 a násl. ZP. Proto je také možné kolektivní smlouvu sjednat výhradně s odborovou organizací, které zůstává toto výlučné právo, a nikoliv s radou zaměstnanců. Rada zaměstnanců jako účastník kolektivních pracovněprávních vztahů má zákoníkem práce daná práva, např. uděluje předchozí souhlas s rozvrhem čerpání dovolených podle § 217 ZP. Odborová organizace a rada zaměstnanců mohou působit u zaměstnavatele vedle sebe. Jako zastupitelský orgán zaměstnanců však stále převažují odborové organizace a rady zaměstnanců jsou spíše výjimkou. Jejich úpravu obsahuje zákoník práce a tuto

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: