2.4.1.1
§ 1 ZNP – Rozsah působnosti
JUDr. Jan Přib
Úplné znění
Ustanovení související
Nemocenské pojištění je upraveno jednotně, tj. již se nerozlišují tři relativně samostatné soustavy pro zaměstnance (dříve zákon č. 54/1956 Sb.), pro osoby samostatně výdělečně činné (dříve zákon č. 100/1988 Sb.) a pro osoby ve služebním poměru (dříve zákon č. 32/1957 Sb.). Úprava nemocenského pojištění je soustředěna pouze do zákona č. 187/2006 Sb., a není tedy část úpravy svěřena prováděcím právním předpisům.
Z hlediska práva EU patří nemocenské pojištění mezi oblasti, v nichž se uplatňují principy koordinace, které jsou vyjádřeny zejména v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (toto nařízení bylo přitom před vstupem v platnost ještě novelizováno nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009, kterým se mění nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a kterým se stanovuje obsah jeho příloh) a v Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Tato nařízení vstoupila v platnost od 1. května 2010 a nahradila dosavadní koordinační předpisy EU, tj. Nařízení Rady (EEC) č. 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a Nařízení Rady (EEC) č. 574/72 stanovující postupné provádění Nařízení (EEC) 1408/71 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství. Tyto předpisy (nařízení) jsou přímo aplikovatelné (není třeba je transponovat do právního řádu členských států EU) a mají přednost před národními právními úpravami. Zákon o nemocenském pojištění tedy platí, pokud z těchto předpisů EU neplyne něco jiného (odchylky jsou zejména u účasti na nemocenském pojištění). Pro nemocenské pojištění má význam
-
princip rovnosti zacházení (zákaz diskriminace), tj. osoby bydlící na území jednoho členského státu EU, na které se vztahují koordinační předpisy, mají stejné povinnosti a stejná práva jako státní příslušníci jiného členského státu,
-
princip aplikace právních předpisů jediného členského státu EU, tj. princip jediného pojištění. Obecně mají při volbě právních předpisů členských států přednost předpisy státu, v němž je osoba zaměstnaná (vykonává práci nebo samostatnou výdělečnou činnost), nikoliv předpisy státu bydliště; z této zásady je však uplatňována řada výjimek jednak z hlediska doby výkonu zaměstnání na území druhého státu (vyslání), jednak pro některé skupiny osob (např. zaměstnanci v mezinárodní dopravě, státní úředníci, námořníci, diplomaté),
-
princip zachování nabytých práv (výplata dávek do ciziny), tj. výplatu dávek nelze vázat na bydliště ve státě, v němž nárok na dávku vznikl.
Pro účely aplikace koordinačních předpisů EU se členským státem EU rozumí též stát, který není členem EU, avšak aplikuje předpisy EU o koordinaci systémů sociálního zabezpečení [ § 3 písm. s) ZNP ]; jedná se o státy Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko.
Pro státy Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko však platí dočasně nadále dosavadní koordinační předpisy, tj. nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72.
Také po přijetí nových koordinačních předpisů, tj. nařízení č. 883/2004 a nařízení č. 987/2009, se nadále uplatňuje zásada koordinace, tj. nová právní úprava neznamená harmonizaci, tedy sladění jednotlivých národních systémů sociálního zabezpečení. Tato koordinační nařízení se vztahují na následující oblasti sociálního zabezpečení (tento věcný rozsah je vymezen v čl. 3 nařízení č. 883/2004):
