5.2.1.2 Podmínky pro poskytování platu

5.2.1.2 Podmínky pro poskytování platu

JUDr. Eva Rothová

Zásady poskytování platu

Plat se poskytuje podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků (§ 109 odst. 4 ZP). Tato kritéria pro poskytování platu jsou zásadní i pro posouzení, zda při odměňování nedochází k diskriminaci zaměstnanců. Uplatnění jiných hledisek odměňování, která nespadají do uvedeného okruhu a nesouvisejí s vykonávanou prací, by mohlo vést k poškozování zaměstnanců.

Minimální mzda je termín, kterým zákoník práce v § 111 odst. 1 označuje nejnižší přípustnou výši odměny poskytované za práci v pracovněprávním vztahu. Minimální mzda se tedy nevztahuje pouze na případy odměňování mzdou, ale vyjadřuje také nejnižší přípustnou výši platu a odměny z dohody.

Ke stanovení základní sazby a dalších sazeb minimální mzdy zmocňuje zákoník práce za podmínek stanovených v § 111 odst. 2 vládu. Na základě tohoto zmocnění stanoví výši základní sazby minimální mzdy nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém prostředí, ve znění pozdějších předpisů (viz Minimální a zaručená mzda). Zmocnění pro stanovení dalších sazeb minimální mzdy není využito od 1. ledna 2017, kdy byl nařízením vlády č. 336/2016 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 567/2006 Sb., zrušen § 4, který stanovil snížené sazby minimální mzdy a nejnižší úrovně zaručené mzdy pro poživatele invalidního důchodu, tj. pro zaměstnance s omezeným pracovním uplatněním, u kterých se předpokládalo, že ze zdravotních důvodů nebudou dosahovat stejných pracovních výsledků jako ostatní zaměstnanci. V současné době platí pro všechny zaměstnance jednotná sazba minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy.

Pro účely poskytování případného doplatku do minimální mzdy se do platu zaměstnance nezahrnuje plat za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli. Plat zaměstnance se porovnává s měsíční minimální mzdou.

Protože základní sazba minimální mzdy je stanovena pro čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu, stanoví § 5 odst. 1 a 2 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. přepočet příslušné sazby minimální mzdy pro zaměstnance s jinou délkou pracovní doby, a to tak, že:

• Minimální mzda za hodinu se zvýší úměrně ke zkrácené stanovené týdenní době zaměstnancům, pro které zákoník práce stanoví kratší než čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu (§ 79 odst. 2 ZP), nebo kteří mají kolektivní smlouvou nebo vnitřním předpisem (§ 79 odst. 3 ZP) zkrácenou týdenní pracovní dobu bez snížení mzdy. (Měsíční minimální mzda se nepřepočítává, její výše není ovlivněná kratší pracovní dobou, je paušální bez ohledu na počet hodin.)

• Minimální mzda za měsíc se sníží úměrně k odpracované době zaměstnanci, který má sjednánu kratší pracovní dobu (§ 80 ZP), nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době.(Při použití hodinové minimální mzdy není přepočet třeba, minimální hodinová mzda se poskytne za počet skutečně odpracovaných hodin).

Zaručenou mzdou se podle § 112 ZP rozumí mzda nebo plat, na které zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, smlouvy (kolektivní nebo individuální), vnitřního předpisu, mzdového výměru nebo platového výměru. Kromě zvýšené garance platových práv představuje zaručená mzda vedle minimální mzdy další nástroj nejen k ochraně zaměstnanců před nepřiměřeně nízkými platy, ale také k zajištění jejich přiměřené diferenciace (např. v případech, kdy by minimální mzda překračovala určitý počet platových tarifů ve více platových třídách a poskytování doplatku k platu do jednotné úrovně minimální mzdy by vedlo k nivelizaci odměňování). Na rozdíl od minimální mzdy, která se vztahuje na všechny základní pracovněprávní vztahy (§ 3 ZP), požívají zvýšené ochrany prostřednictvím nejnižších úrovní zaručené mzdy při splnění stanovených podmínek pouze zaměstnanci v pracovním poměru (nevztahuje se na odměňování prací konaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Zaručená mzda se uplatňuje u všech zaměstnanců odměňovaných platem.

Stejně jako ke stanovení minimální mzdy, zmocňuje zákoník práce v § 112 odst. 2 vládu také ke stanovení nejnižší úrovně a dalších nejnižších úrovní zaručené mzdy a podmínek pro její poskytování. Sazby zaručené mzdy stanoví § 3 odst. 1 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. Nejnižší měsíční a hodinová úroveň zaručené mzdy je shodná s měsíční a hodinovou výší minimální mzdy. Další sazby se lineárně zvyšují tak, aby v souladu se zákonným zmocněním (§ 112 odst. 2 ZP) činila v nejvyšší, osmé skupině, nejnižší úroveň zaručené mzdy alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy v první skupině prací.

Zmocnění pro stanovení dalších sazeb zaručené mzdy není využito od 1. ledna 2017, kdy byl zrušen § 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. (viz výše).

Pro rozdělení prací do osmi skupin, kterým jsou přiřazeny jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy, se u zaměstnanců odměňovaných platem používá katalog prací. Každé z osmi skupin prací odpovídají práce zařazené do dvou po sobě jdoucích platových tříd, počínaje první platovou třídou.

Doplatek k platu se poskytuje vždy ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy. Právo na doplatek má zaměstnanec v případě, že jeho plat po odečtení platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli nedosáhne…