VNITŘNÍ
PŘEDPIS ZAMĚSTNAVATELE
O
POUŽÍVÁNÍ SILNIČNÍCH MOTOROVÝCH VOZIDEL
PŘI
PRACOVNÍCH CESTÁCH
Zaměstnavatel .............. (uvést jeho přesné
označení, sídlo, IČ),
zastoupený ..............
V souladu s příslušnými ustanoveními
zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, vydávám tento
vnitřní
předpis
o
používání silničních motorových vozidel při pracovních cestách.
1. Při vyslání zaměstnance na pracovní cestu vedoucí zaměstnanec,
který zaměstnance vysílá na pracovní cestu, může jako způsob dopravy určit také
použití:
a) silničního
motorového vozidla ve vlastnictví nebo nájmu zaměstnavatele (dále jen "služební
vozidlo zaměstnavatele");
b) jiného než služebního
vozidla zaměstnavatele (dále jen "vlastní motorové vozidlo"); jestliže
jejich použití je účelné a hospodárné, zejména z hlediska naléhavosti
pracovních úkolů, časové úspory při plnění pracovních úkolů na pracovní cestě a
nákladům (případně uvést další pravidla pro určování tohoto způsobu dopravy).
2. Služební vozidlo zaměstnavatele je zpravidla trvale přiděleno řidiči
v pracovním poměru k zaměstnavateli. K použití služebního vozidla zaměstnavatele
s řidičem pro pracovní cestu zaměstnance dává souhlas .............. (případně konkretizovat
postup, například podání písemného požadavku příslušnému zaměstnanci odpovědnému
za provoz služebních vozidel zaměstnavatele v případě určitých jízd, např. mimo
obec sídla zaměstnavatele nebo mimo pracovní dobu, v den pracovního klidu, na
vícedenní pracovní cesty apod.).
3. Použití vlastního motorového vozidla při pracovní cestě je možné
pouze na žádost zaměstnavatele (§ 157 odst. 3 ZP), pokud se na tom zaměstnanec se zaměstnavatelem
dohodnou. K uzavření této dohody, která se uzavírá zpravidla písemně, je za zaměstnavatele
oprávněn ..................... , a to za těchto podmínek:
- zaměstnanec má předepsané
oprávnění k řízení motorového vozidla a další potřebné doklady,
- motorové vozidlo je pojištěno
pro případ havárie, je uhrazeno zákonné pojištění za škody způsobené provozem
motorového vozidla,
- konání pracovní cesty
tímto způsobem je vzhledem k využití pracovního času a nákladům účelné a
hospodárné.
4. Za použití vlastního motorového vozidla podle bodu 3. přísluší
zaměstnanci za každý kilometr jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované
pohonné hmoty ve výši stanovené podle příslušných ustanovení zákoníku práce.
5. Použije-li zaměstnanec se souhalsem zaměstnavatele místo určeného
hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy silniční motorové vozidlo, s
výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, přísluší mu náhrada jídzdních
výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený hromadný dopravní prostředek.
6. Služební vozidlo zaměstnavatele bez řidiče může být na základě
písemné dohody uzavřené se zaměstnancem poskytnuto zaměstnanci trvale nebo příležitostně
k plnění jeho pracovních úkolů, popřípadě též pro soukromé účely. V písemné
dohodě se zejména vymezí doba, na kterou je zaměstnanci vozidlo poskytnuto, přesné
označení vozidla, jeho pořizovací cena, vybavení, způsob vedení evidence o
provozu vozidla, zejména vykazování ujetých km při plnění pracovních úkolů,
provádění údržby, podmínky hrazení provozních nákladů a údržby vozidla, případné
podmínky používání vozidla pro soukromé účely, podmínky vypovězení dohody (případně
uvést další náležitosti dohody).
7. Tento vnitřní předpis
se vydává na dobu ......(nejméně jednoho roku).
8. Tento vnitřní předpis
nabývá účinnosti dnem .....................
..................................................
razítko zaměstnavatele a podpis
jeho oprávněného zástupce
Komentář:
Právní úprava
poskytování cestovních náhrad v pracovněprávních vztazích je upravena v § 151 až 190 ZP) a v návaznosti zmocnění dané zákoníkem práce vyhláškami, které pro
jednotlivé kalendářní roky upravují výši stravného na tuzemských a zahraničních
pracovních cestách a stanovení výše náhrad poskytovaných soukromých silničních
vozidel.
Podle zákoníku
práce se cestovními výdaji, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci
cestovní náhrady, rozumí výdaje, které vzniknou zaměstnanci - kromě jiných
vymezených případů - při pracovní cestě. Zákoník práce stanoví, že podmínky,
které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo
nástupu a ukončení cesty, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a
ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel; přitom přihlíží k oprávněným
zájmům zaměstnance. Jestliže jsou vzhledem k okolnostem práva zaměstnance na
cestovní náhrady a jejich výši nezpochybnitelné, předchozí písemná forma určení
podmínek se nevyžaduje, netrvá-li na ní zaměstnanec. Pokud jde o způsob
dopravy, zpravidla půjde o určení druhu dopravního prostředku (autobus, vlak,
letadlo, služební vozidlo zaměstnavatele), v úvahu může přicházet i postup, kdy
zaměstnavatel určí několik dopravních prostředků, že způsob dopravy ponechává
na rozhodnutí zaměstnance nebo vyloučí pouze některý druh dopravy (například
letadlo) a v ostatním je ponecháno rozhodnutína zaměstnance.
Při použití silničního
motorového vozidla jiného než vozidla poskytnutého zaměstnavatelem, musí zaměstnavatel
vycházet z ustanovení § 157 odst. 2 a 3
ZP a ze zde uvedených podmínek úhrady a způsobu úhrady za toto použití.
Použije-li zaměstnanec se souhlasem zaměstnavatele místo určeného hromadného
dopravního prostředku dálkové přepravy silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskytnutého zaměstnavatelem,
přísluší mu náhrada jídzdních výdajů ve výši odpovídající ceně jízdného za určený
hromadný dopravní prostředek. Pouze pro případ, že zaměstnanec použije
silniční motorové vozidlo na žádost zaměstnavatele, přísluší mu za každý…