dnes je 20.4.2024

Input:

Předmět právní úpravy v zákoníku práce

18.2.2015, , Zdroj: Verlag DashöferDoba čtení: 3 minuty

1.1
Předmět právní úpravy v zákoníku práce

Mgr. Zdeněk Schmied

Předmětem právní úpravy zákoníku práce podle § 1 ZP jsou především pracovněprávní vztahy, které vznikají mezi fyzickými osobami jako zaměstnanci a fyzickými nebo právnickými osobami jako zaměstnavateli při výkonu závislé práce nebo v souvislosti s ním. Jsou to vztahy soukromoprávní povahy vykazující některá specifika odlišující je od právních vztahů upravených občanským zákoníkem. Odlišnost spočívá především v tom, že účastníci těchto právních vztahů nemají zcela rovné postavení, což je způsobeno především jejich rozdílným ekonomickým postavením a do značné míry závislostí (a v procesu výkonu práce také podřízeností) zaměstnance na zaměstnavateli. Vedle pracovněprávních vztahů individuální i kolektivní povahy však zákoník práce upravuje též některé vztahy před vznikem pracovněprávních vztahů a též některá jiná práva a povinnosti v souvislosti s dodržováním režimu dočasně práce neschopného pojištěnce (srov. § 192 odst. 5 a 6 a § 301a ZP).

Právní úprava pracovněprávních vztahů je ovládána základními zásadami vyjádřenými v § 1a ZP, které představují nejobecnější pravidla normativní povahy uplatňované v těchto vztazích a které vyjadřují též smysl a účel jednotlivých ustanovení ZP. Jsou jimi zejména

  • zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance,

  • uspokojivé a bezpečné pracovní podmínky pro výkon práce,

  • spravedlivé odměňování zaměstnance,

  • řádný výkon práce zaměstnancem v souladu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele a

  • rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

V pořadí prvá, druhá a poslední z uvedených základních zásad vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek, což je zvlášť důležité z hlediska důsledků jejich porušení, neboť za absolutně neplatné stanoví občanský zákoník v § 588 NOZ takové právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Přitom však pojem „veřejný pořádek” již tento zákoník nedefinuje.

Poslední z uvedených zásad je blíže rozvedena v § 16 ZP, podle něhož jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde

Nahrávám...
Nahrávám...