Pralidé, mamuti a my

Že s našimi vzdálenými předky nemáme už moc společného? Kdo ví...

Kdysi dávno,  v době ledové se člověk snadno ztratil v zasněžené tundře. Což bylo nebezpečné. A že by ulovit sám mamuta? Kdepak. A proto se sdružoval s dalšími, kteří na tom byli podobně, a společnými silami zvládli jak mamuty, tak šavlozubé tygry.

Dnešní potomci k přežití zas tolik kamarádů nepotřebují. Brokolici, vločky či kuřecí stehno snadno koupí v nejbližším supermarketu, aniž by přitom zpravidla riskovali život. Naše jeskyně jsou dálkově vytápěné a vodu nemusíme tahat od řeky. A přes to… Někdy se potřebujeme svěřit s tím, co nás trápí, a dost možná přitom zažíváme podobný pocit úlevy, jako kdysi naši předkové, které jejich blízcí zachránili…