Poživatelé důchodů

13.4.3 Poživatelé důchodů

Ing. Růžena Klímová

Pro důchodce, který je činný v pracovněprávním vztahu, platí v plném rozsahu ustanovení zákoníku práce.

Zvýšenou pozornost je třeba věnovat v případě zaměstnávání důchodců při převedení na jinou práci (viz § 41 ZP), protože je u nich větší pravděpodobnost ztráty zdravotní způsobilosti konat dosavadní práci. Tuto skutečnost je však nutno zjišťovat podle lékařského posudku.

Zaměstnanci, kterému vznikl nárok na starobní důchod nebo kterému byl přiznán invalidní důchod třetího stupně, může zaměstnavatel poskytnout zvláštní (mimořádnou, jubilejní) odměnu [§ 224 odst. 2 písm. a) ZP]. Tato možnost se tedy týká starobních důchodců v době, kdy jim vznikl nárok na starobní důchod, a nikoli až tehdy, kdy jim byl důchod skutečně přiznán, na rozdíl od důchodců invalidních, kterým je možno přiznat odměnu až v době přiznání důchodu.

V praxi často dochází k omylu v tom smyslu, že vznik nároku na důchod je důvodem k výpovědi. Je nutno zdůraznit, že tomu tak není a záleží jen na důchodci, zda bude pokračovat ve výkonu práce nebo nikoli. Výpověď mu zaměstnavatel může dát stejně jako ostatním zaměstnancům jen z důvodů vymezených v § 52 ZP.

Skutečnost, že zaměstnanec pobírá důchod, nemá na jeho mzdové nároky ani na způsob jeho odměňování vliv a pohlíží se na něho jako na každého jiného zaměstnance.

Protože poživatelé invalidního důchodu se považují za osoby se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2 ZZ), náleží jim zvýšená ochrana na trhu práce. Platí pro ně proto jednotlivá ustanovení jak zákoníku práce, tak zákona o zaměstnanosti týkající se osob se zdravotním postižením (více v kap. 3.2). Pokud jde o starobní důchodce, nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti [§ 39 odst. 1 písm. c) ZZ], ani na podporu při rekvalifikaci (§ 40 odst. 1 ZZ) a překrývá-li se doba pobírání podpory v nezaměstnanosti s dobou pobírání důchodu, jsou povinni podporu vrátit [§ 56 odst. 2 písm. b) ZZ].

Jsou-li důchodci zaměstnaní, mají příjmy ze závislé činnosti, které podléhají dani z příjmů. Zaměstnavatel při zdanění uvedených příjmů (jako plátce daně) postupuje standardním způsobem, tj. z příjmů do 5 000 Kč zvýšených podle § 6 odst. 13 ZDPř, pokud důchodce nepodepíše Prohlášení k dani podle § 38k odstavce 4 nebo 5 ZDPř, srazí daň srážkou podle § 36 ZDPř ve výši 15 %; pokud důchodce Prohlášení k dani podepíše, srazí zálohu na daň podle § 38h ZDPř. U příjmů nad 5 000 Kč bez podepsaného Prohlášení srazí zálohu na daň ve výši 15 %.

Podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDPř je důchod do úhrnné výše 288 000 Kč ročně od daňové povinnosti osvobozený. Pokud bude výše důchodu do limitu 288 000 + 6 000 = 294 000 Kč, důchodce daňové přiznání podávat nebude, protože k částce do 6 000 Kč se nepřihlíží. Částka přesahující tento zákonný limit je zdanitelný příjem podle § 10 ZDPř a poživatel důchodu je povinen podat daňové přiznání. V rámci daňového přiznání však nemůže uplatnit slevu na poplatníka 24 840 Kč.

V případě, že je důchodce zaměstnán, případně i podniká, je povinen po ukončení zdaňovacího období podat daňové přiznání a zdanit veškerý poskytnutý důchod, pokud zdanitelný příjem ze zaměstnání s výjimkou příjmů zdaněných srážkovou daní a daňový základ pro účely podnikání (§ 7 ZDPř) a daňový základ z příjmů z pronájmu (§ 9 ZDPř) překročí za rok částku 840 000 Kč.

Poplatníci, kteří k 1. 1. pobírají starobní důchod, nemohou uplatnit tzv. základní slevu na dani podle ust. § 35ba ZDPř.

Poživatel invalidního důchodu si může uplatnit slevu podle § 35ba odst. 1 písm. c) a d) ZDPř v závislosti na stupni invalidity.

Poživatel důchodu je ve zdravotním pojištění osobou, za kterou platí pojistné stát. Je tedy povinen platit pojistné na zdravotní pojištění pouze tehdy, pokud je zaměstnán (nebo je z pohledu zdravotního pojištění považován za OSVČ). Zaměstnavatel nemusí při odvodu pojistného dodržet minimální vyměřovací základ. Vyměřovacím základem je skutečná výše zúčtovaného hrubého příjmu.

Poskytne-li zaměstnavatel poživateli důchodu neplacené volno, pak se pojistné neodvádí. Jedná se o výjimku uvedenou v ustanovení § 3 odst. 5 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb. Má-li však poživatel důchodu vykázanou neomluvenou absenci, pak se pojistné platí, a to podle počtu kalendářních dnů trvání této absence.

Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, lze u něho uplatnit tzv. odpočet. U takového zaměstnance je podle § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.

Praktický postup při uplatnění odpočtu vychází z předpokladu, že je nutno stanovit průměrný přepočtený počet zaměstnanců vždy výhradně k příslušnému kalendářnímu měsíci.

V zákoně o zaměstnanosti je řešeno použití a výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, pro účely poskytování příspěvku na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Příspěvek se poskytuje na základě žádosti zaměstnavateli, zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců.

Výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců se zdravotním postižením a podmínky poskytnutí předmětného příspěvku vycházejí z § 11 až 14 vyhlášky č. 518/2004 Sb. Pro účely zdravotního pojištění je nutno aplikovat výpočet měsíčně. Bez použití měsíčního výpočtu lze odpočet použít u zaměstnavatele, který je aktuálně příjemcem příspěvku od úřadu práce a na žádost zdravotní pojišťovny doloží potvrzení o pobírání příspěvku.

U zaměstnavatele, který není v příslušném měsíci příjemcem příspěvku, musí být použit výpočet přepočteného průměrného počtu zaměstnanců. Při výpočtu se pracuje vždy s celkovým počtem zaměstnanců u příslušného zaměstnavatele, a nikoli jen se zaměstnanci registrovanými u příslušné zdravotní pojišťovny.

Poměr zaměstnanců se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu zaměstnanců za…