5.2.1.3 Platové tarify
JUDr. Eva Rothová
Platový tarif je základní nárokovou složkou platu zaměstnance (s
výjimkou případů, kdy zaměstnavatel sjednal se zaměstnancem smluvní plat).
Podle § 123 ZP přísluší zaměstnanci platový
tarif stanovený pro platovou třídu a platový stupeň, do kterých je zařazen.
Podle odstavce 4 téhož
paragrafu zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle doby
dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní (náhradní)
služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe“).
Nahoru Zvláštní určení platového tarifu
Vedle tohoto způsobu určení platového (podle započitatelné praxe)
zmocňuje zákoník práce vládu ke stanovení okruhu zaměstnanců, kterým může
zaměstnavatel určit platový tarif zvláštním způsobem (podle jiných kritérií než
podle započitatelné praxe). Vzhledem k tomu, že podle § 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. mohou
zaměstnavatelé uplatnit zvláštní způsob určení platového tarifu u všech
zaměstnanců, a to bez dalších podmínek, jedná se v podstatě o rovnocennou
alternativu k určení platového tarifu v platovém stupni podle započitatelné
praxe.
Platový tarif tedy zaměstnavatel určí podle platové třídy a
-
započitatelné praxe (§ 4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.), nebo
-
jiných kritérií, která si sám stanoví (§ 6 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.).
Stupnice platových tarifů stanoví nařízení vlády č. 564/2006 Sb. v
přílohách 1 až 5. Platové tarify uvedené v těchto stupnicích přísluší
zaměstnancům, kteří pracují po stanovenou týdenní pracovní dobu (§ 79 ZP). Sjednal-li zaměstnavatel se zaměstnancem
kratší pracovní dobu, přísluší zaměstnanci platový tarif odpovídající této
kratší pracovní době (§ 80
ZP).
Nahoru Zařazení zaměstnance do platové třídy
Zaměstnavatel zařadí zaměstnance do platové třídy podle druhu
práce sjednaného v pracovní smlouvě (vyplývajícího z jmenování) a v jeho mezích
na něm požadovaných nejnáročnějších prací, jejichž výkon na zaměstnanci
požaduje (§ 123 odst. 2 ZP).
Vedoucí zaměstnanec se zařazuje do platové třídy podle
nejnáročnějších prací, jejichž výkon řídí nebo které sám vykonává (§ 123 odst. 3 zákoníku práce). Oproti
dřívější úpravě již zákoník práce nestanoví podmínku, že vedoucího zaměstnance
lze zařadit do platové třídy podle nejnáročnějších prací, které vykonávají jemu
podřízení zaměstnanci, pouze tehdy, jestliže výkon jejich práce řídí odborně.
Tento postup se uplatní i v případě, kdy vedoucí zaměstnanec řídí podřízené
zaměstnance pouze organizačně. Pokud vedoucí zaměstnanec výhradně sám vykonává
náročnější práce, než jsou práce, jejichž výkon řídí, zařadí se do platové
třídy odpovídající jím vykonávané práci (podle stejného principu jako řadový
zaměstnanec).
Nahoru Kvalifikační předpoklady
Zařazení do platové třídy je u všech zaměstnanců ve veřejných
službách a správě podmíněno splněním kvalifikačního předpokladu vzdělání,
stanoveného v § 2 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.
Pro výkon prací v jednotlivých platových třídách jsou stanoveny
tyto kvalifikační předpoklady: základní vzdělání nebo základy vzdělání pro
1. a 2. platovou třídu, střední vzdělání pro 3. platovou třídu, střední
vzdělání s výučním listem nebo střední vzdělání pro 4. platovou třídu, střední
vzdělání s výučním listem pro 5. platovou třídu, střední vzdělání s maturitní
zkouškou nebo střední vzdělání s výučním listem pro 6. platovou třídu, střední
vzdělání s maturitní zkouškou pro 7. a 8. platovou třídu, vyšší odborné
vzdělání nebo střední vzdělání s maturitní zkouškou pro 9. platovou třídu,
vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu nebo vyšší odborné
vzdělání pro 10. platovou třídu, vysokoškolské vzdělání v magisterském
studijním programu nebo vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu
pro 11. a 12 platovou třídu a vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním
programu pro 13. až 16. platovou třídu.
Pro některé platové třídy je stanoven kvalifikační předpoklad
vzdělání alternativně (ve dvou stupních). O stupni vzdělání, potřebném pro
výkon konkrétní práce rozhoduje v případě alternativně stanoveného vzdělání
zaměstnavatel (pokud není stanoven zvláštním předpisem). Jsou-li pro výkon
stejné práce stanoveny kvalifikační předpoklady různými právními předpisy, může
zaměstnavatel obsadit pracovní místo pouze takovým zaměstnancem, který splňuje
všechny kvalifikační předpoklady vyplývající z těchto předpisů (pokud příslušný
právní předpis nepřipouští výjimku).
Nahoru Výjimečné zařazení do platové třídy
Zaměstnance, který nesplňuje stanovený kvalifikační předpoklad
vzdělání, může zaměstnavatel podle § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 564/2006
Sb. výjimečně zařadit do platové třídy za předpokladu, že nemohl
obsadit pracovní místo zaměstnancem, který dosáhl potřebného vzdělání, a
není-li to v rozporu s úpravou vyplývající ze zvláštního právního předpisu, a
to
Časově omezenou dobu výjimečného zařazení zaměstnance do platové
třídy může zaměstnavatel využít jednak k ověření pracovní způsobilosti
zaměstnance, jednak např. v případech, kdy má zájem podmínit obsazení
pracovního místa tím, že zaměstnanec ve stanovené době zahájí studium, kterým
si doplní potřebné vzdělání nebo zaměstnavatelem stanovené požadavky (např.
jazykové znalosti).
Rozhodnutí o výjimečném zařazení zaměstnance do platové třídy při
neplnění kvalifikačních předpokladů stanovených v § 2 nařízení vlády č. 564/2006 Sb. je plně
v pravomoci zaměstnavatele a zaměstnanec se výjimečného zařazení nemůže
domáhat.
Právně závazným podkladem pro zařazování zaměstnanců do platových
tříd je nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách
a správě, (katalog prací). Katalog prací tvoří seznam prací od nejjednodušších,
rutinních až po nejnáročnější práce koncepčního a systémového charakteru, které
jsou podle kriterií stanovených v § 110 zákoníku práce rozděleny do
šestnácti platových tříd. Pokud není některá práce v katalogu prací uvedena,
zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platové třídy, ve které jsou v katalogu
prací zahrnuty příklady prací porovnatelné s ní z hlediska složitosti,
odpovědnosti a namáhavosti.
Nahoru Zařazení zaměstnance do platového stupně
Podle § 123 odst. 4 zákoníku
práce zařadí zaměstnavatel zaměstnance do platového stupně podle
doby dosažené praxe, doby péče o dítě a doby výkonu vojenské základní
(náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná
praxe“).
Podmínky a míru zápočtu jednotlivých dob do započitatelné praxe
stanoví § 4 nařízení vlády č. 564/2006 Sb.
Základním kriteriem pro míru zápočtu předchozí praxe je, zda byla tato praxe
získána v oboru požadované práce. Praxí v oboru požadované práce se
rozumí výkon práce, pro kterou jsou potřebné znalosti stejného nebo obdobného
zaměření, jako pro výkon požadované práce. Tato praxe se započítává v plném
rozsahu.
…