V řadě pracovních smluv se lze setkat s formulací, které za její nedílnou součást označují pracovní náplň. Problém je pak v tom, co tím smluvní strany zamýšlely a jaké to může mít důsledky.
Pracovní smlouva je totiž dvoustranný právní úkon, bez souhlasu zaměstnance nemůže být uzavřena. Kdežto pracovní náplň je dokument, k němuž souhlasu zaměstnance netřeba. Zaměstnavatel jen seznamuje zaměstnance s bližším vymezením pracovních úkolů a může ho průběžně měnit.
Skutkový stav
(Nejvyšší soud, 11. 12. 2007, 21 Cdo 2858/2007)
V předmětném soudním sporu šlo o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Zaměstnavatel sjednal se zaměstnankyní v pracovní smlouvě druh práce „zdravotní…