§ 2 Poplatníci daně z příjmů fyzických osob
JUDr. Pavla Blažková
Úplné znění
§ 2
Poplatníci daně z příjmů fyzických
osob
- Poplatníky daně z příjmů fyzických osob jsou fyzické
osoby (dále jen „poplatníci“).
- Poplatníci, kteří mají na území České republiky bydliště
nebo se zde obvykle zdržují, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na
příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky, tak i na příjmy plynoucí ze
zdrojů v zahraničí.
- Poplatníci neuvedení v odstavci 2 nebo ti, o nichž to
stanoví mezinárodní smlouvy, mají daňovou povinnost, která se vztahuje jen na
příjmy plynoucí ze zdrojů na území České republiky (§ 22). Poplatníci, kteří se
na území České republiky zdržují pouze za účelem studia nebo léčení, mají
daňovou povinnost, která se vztahuje pouze na příjmy plynoucí ze zdrojů na
území České republiky, i v případě, že se na území České republiky obvykle
zdržují.
- Poplatníky obvykle se zdržujícími na území České
republiky jsou ti, kteří zde pobývají alespoň 183 dnů v příslušném kalendářním
roce, a to souvisle nebo v několika obdobích; do lhůty 183 dnů se započítává
každý započatý den pobytu. Bydlištěm na území České republiky se pro účely
tohoto zákona rozumí místo, kde má poplatník stálý byt za okolností, z nichž
lze usuzovat na jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat.
Ustanovení související -
Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů
-
§ 22 – zdroj
příjmů
-
§ 37 –
přednost mezinárodní smlouvy před tuzemskou právní úpravou
-
§ 38 –
přepočítací kurzy pro daňové účely
-
§ 38c –
zahraniční plátce daně
-
§ 38f –
vyloučení dvojího zdanění příjmů ze zahraničí
-
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový
řád
-
Pokyn GFŘ D-6 Ministerstva financí ČR k jednotnému postupu
při uplatňování některých ustanovení zákona (dále jen „pokyn GFŘ D-6“)
-
Mezinárodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění
-
Modelová smlouva OECD s komentářem
Příklady Pan Fousek bydlí od narození v rodinném domku rodičů v
Železné Rudě. Po ukončení školy pracoval pro českého zaměstnavatele také v
Železné Rudě. Protože se mu naskytla možnost jít dlouhodobě pracovat do Německa
pro německého zaměstnavatele za výhodnějších platových podmínek, ukončil k 31.
3. 2008 pracovní poměr s českým zaměstnavatelem a od 1. 4. 2008 začal vykonávat
práci pro německého zaměstnavatele v Německu. Aby nemusel denně dojíždět z
bydliště v Železné Rudě do místa výkonu práce v Německu, pronajal si koncem
dubna 2008 v Německu malý byt a do bydliště v Železné Rudě jezdí většinou na
víkendy nebo podle potřeby (vypomáhá rodičům při jejich podnikání). Nadále se
účastní aktivit ve sportovním klubu, jehož je členem a přivydělává si jako
fotbalový rozhodčí.
Podle pravidel stanovených v § 2 odst. 2 zákona by měl být pan
Fousek považován za českého daňového rezidenta, neboť má v České republice
bydliště. Podle pravidel německého vnitrostátního práva by však mohl být z
důvodu užívání pronajatého bytu považován také za daňového rezidenta Německa (i
zde má bydliště). Vzhledem k tomu, že s Německem má Česká republika uzavřenu
mezinárodní smlouvu o zamezení dvojího zdanění, určí se daňová rezidence pana
Fouska pro rok 2008 podle pravidel této smlouvy. Tato pravidla stanoví, že
jestliže má fyzická osoba bydliště v obou smluvních státech, postupuje se
takto:
-
předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom smluvním
státě, ve kterém má stálý být. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech,
předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy,
-
jestliže nemůže být určeno, ke kterému smluvnímu státu má
tato osoba užší osobní a hospodářské vztahy, nebo nemá-li stálý byt v žádném
smluvním státě, předpokládá se, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém
se obvykle zdržuje.
Vzhledem k tomu, že pan Fousek neplánuje, že by žil pouze v
Německu a předpokládá, že bude po určitou přechodnou dobu pracovat v Německu a
pouze pro tyto účely si pronajímat byt, bude se i nadále považovat za českého
daňového rezidenta, neboť k České republice má užší osobní i hospodářské
vztahy.
Ve vztahu ke státům, s nimiž nemá Česká republika uzavřenu smlouvu
o zamezení dvojího zdanění (dále též „nesmluvní státy“), může být fyzická osoba
považována jak za českého daňového rezidenta podle § 2 odst. 2 zákona, tak i za
daňového rezidenta nesmluvního státu podle vnitrostátních předpisů tohoto
státu.
Změna daňové rezidence v průběhu kalendářního
roku
U poplatníka – fyzické osoby může dojít v průběhu kalendářního
roku k takovým změnám, že se po část kalendářního roku považuje za českého
daňového rezidenta a po zbývající část roku se považuje za cizího daňového
rezidenta. K této situaci může dojít například v případě, kdy žena, která je
českým daňovým rezidentem, uzavře například v květnu sňatek s mužem, který je
cizím daňovým rezidentem a po svatbě se odstěhuje do státu bydliště manžela. Po
přestěhování již nemá bydliště v České republice a stává se z titulu svého
nového bydliště daňovým rezidentem jiného státu. Ženě vznikne povinnost zdanit
své celosvětové příjmy, které jí plynuly v období, kdy byla českým daňovým
rezidentem, v České republice a příjmy, jež jí plynuly po změně daňové
rezidence, bude zdaňovat ve státě své daňové rezidence.
Příklady Ludmila Č. uzavřela 10. května 2009 sňatek s Hansem D. a 20.
května 2009 se přestěhovala za manželem do Mnichova. Do svého přestěhování žila
Ludmila Č. ve vlastním bytě v Berouně a pracovala pro českého zaměstnavatele
převážně na území České republiky. V zahraničí pracovala jen při občasných
krátkodobých pracovních cestách.
I po přestěhování do Mnichova zůstala paní Ludmila
zaměstnankyní českého zaměstnavatele jen s tím rozdílem, že její místo výkonu
práce bylo nově sjednáno v pobočce umístěné v Mnichově. Paní Ludmile se
podařilo pronajmout od července 2009 byt v Berouně, z něhož jí plynulo nájemné
10 000 Kč měsíčně. Nájemné bylo placeno na účet vedený u pobočky České
spořitelny se sídlem v Berouně. V listopadu 2009 prodala chatu v jižních
Čechách, kterou koupila v roce 2006.
Do svého přestěhování z Berouna do Mnichova byla paní Ludmila
daňovým rezidentem České republiky, tj. příjmy, které jí plynuly za toto období
ze zaměstnání, zdaňovala pouze v České republice. Úroky, které jí za tuto dobu
plynuly z běžného účtu u České spořitelny, byly zdaňovány konečnou srážkovou
daní v České republice.
Po přestěhování do Mnichova se paní Ludmila stala německou
daňovou rezidentkou, tj. v průběhu roku změnila svou daňovou rezidenci. Pouze v
Německu jí vzniká povinnost zdaňovat příjmy ze závislé činnosti, neboť tuto
činnost vykonává jen v Německu a to, že příjmy plynou od českého
zaměstnavatele, nemá na způsob zdanění vliv. Tento režim vyplývá z Čl. 15
Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Spolkovou republikou
Německa o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku.
Příjmy z pronájmu bytu v Berouně podléhají v souladu s Čl. 6
této Smlouvy a § 9 zákona zdanění v České republice. Tyto
příjmy z pronájmu by měly podléhat také zdanění v Německu, ale Smlouva ve svém
Čl. 23 obsahuje pravidla, při jejichž uplatnění nemá dojít k dvojímu zdanění
téhož příjmu. V případě příjmů z pronájmu se…